ECLI:CZ:NS:2014:25.ND.31.2014.1
sp. zn. 25 Nd 31/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) M. B. , a b) V. B., obou zastoupených Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem Horoměřice, Nebušická 709, proti žalované Raiffeisenbank a. s. , IČO 492 40 901, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 319/2013, o návrhu žalobců na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 319/2013 se přikazuje Okresnímu soudu ve Znojmě.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhají určení neplatnosti právního úkonu, kterým byly založeny jejich povinnosti a práva z úvěrové smlouvy č. 200/458/09/1/01 uzavřené dne 4. 11. 2009 se žalovanou. Soudem místně příslušným k rozhodování v této věci je Obvodní soud pro Prahu 4 jako obecný soud žalované (§85 odst. 3 o. s. ř.).
Podáním ze dne 14. 7. 2013 navrhli žalobci přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě s odůvodněním, že u tohoto soudu probíhá řízení o zaplacení pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru, proto by z důvodu hospodárnosti měla být obě řízení vedena u téhož soudu.
Žalovaná s návrhem na delegaci nesouhlasí. Namítá, že v rámci řízení o zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy bude nezbytné vyřešit otázku platnosti právního úkonu (smlouvy o úvěru) jako otázku předběžnou, a proto není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Přikázání věci jinému soudu by za situace, kdy chybí předpoklady pro věcné projednání určovací žaloby, představovalo zbytečné průtahy řízení a neúčelné navyšování jeho nákladů.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Okresnímu soudu ve Znojmě), návrh žalobců na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.
Důvody vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Skutečnost, že u Okresního soudu ve Znojmě probíhá řízení o zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, která je předmětem daného řízení, lze považovat za dostatečný důvod pro přikázání věci tomuto soudu. Obvodní soud pro Prahu 4 sice v dané věci již rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření a žádosti o osvobození od soudních poplatků, dosud se však nekonalo (ani nebylo nařízeno) žádné jednání.
Otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se soud v rámci rozhodování o přikázání věci zabývat nemůže. Námitku žalované, že žaloba na určení neplatnosti právního úkonu bude pro absenci naléhavého právního zájmu zamítnuta, nelze proto považovat za relevantní. Nejsou zde ani okolnosti odůvodňující předpoklad, že přikázáním věci Okresnímu soudu ve Znojmě dojde k průtahům v řízení. Naopak úzká provázanost obou řízení svědčí závěru o hospodárnějším a rychlejším projednání věci, budou-li řízení vedena u téhož soudu. Za situace, kdy u Okresního soudu ve Znojmě probíhá mezi týmiž účastníky řízení o související žalobě na plnění, kde lze předpokládat nutnost účasti žalované při soudním jednání, neobstojí ani argument žalované o neúčelném navyšování nákladů řízení. Náklady by naopak vzrostly, pokud by související věci týchž účastníků byly projednávány před různými soudy.
Přikázání věci tedy vychází vstříc oprávněnému zájmu žalobců a není v rozporu s oprávněnými zájmy žalované; Nejvyšší soud proto vyhověl ze shora uvedených důvodů návrhu žalobců a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu