ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1243.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 1243/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Praha , se sídlem v Praze 8, Střížkovská 1/29b, IČO 00034592, zastoupeného JUDr. Kateřinou Nečasovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048, proti žalovanému Ing. M. K. , zastoupenému JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod sokolovnou 692/11, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 80/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 22 Co 210/2012-173, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 6. 2012, č. j. 22 Co 210/2012-173, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 15. 9. 2011, č. j. 6 C 80/2005-141, jímž zamítl žalobu žalovaného na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 80/2005 a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Podle obsahu žaloby (§41 odst. 2 o. s. ř.) se žalovaný domáhal obnovy řízení v části, v níž mu bylo uloženo zaplatit dlužné zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku ve výši 16.645,- Kč a smluvní pokutu ve výši 12.844,- Kč, tedy o dvou nárocích se samostatným skutkovým základem, dovolací soud proto posuzoval přípustnost dovolání u každého z těchto nároků samostatně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 02. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2549/2008).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle §237 odst. 2 písm. a), §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000,- Kč (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3090/2005, uveřejněné pod číslem 59/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. pro jeho nepřípustnost odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu