ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1282.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1282/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Ing. V. C. , D., zastoupené JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Na Pankráci 58, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Dobřichovice , se sídlem Dobřichovice, IČO 00037028, zastoupenému JUDr. Janem Hrdličkou, advokátem se sídlem Praha 2, Přemyslova 5, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezplatném převodu spoluvlastnického podílu k pozemku, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 231/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2013, č. j. 11 Cmo 1/2013-204, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč, k rukám JUDr. Jana Hrdličky, advokáta se sídlem Praha, Přemyslova 5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 8. 2013, č. j. 11 Cmo 1/2013-204, změnil rozsudek Krajského soudu v Praze (soudu prvního stupně) ze dne 10. 9. 2012, č. j. 45 Cm 231/2011-119, tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezplatném převodu spoluvlastnického podílu v rozsahu 7015/104249 k pozemkům č. parc. 175 (dále též „pozemek č. 1“) a č. parc. 182 (dále též „pozemek č. 2“), v katastrálním území D., zapsaným na LV č. 1585 pro katastrální území a obec D., vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které však není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak se mylně domnívá dovolatelka (§237 o. s. ř.), má-li za to, že odvolací soud postupoval v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3083/2008. Nejde ani o případ, kdy by napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (což ostatně dovolatelka ani netvrdí). V dovolání jsou navíc uplatněny nezpůsobilé dovolací důvody.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka sice formálně uplatnila jen dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, obsahově však její dovolací námitky ve skutečnosti směřují i proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, na nichž byl závěr o nedůvodnosti žaloby založen. Namítán je totiž nesprávný výklad obsahu právních úkonů, tj. smluv, na jejichž základě nabylo žalované družstvo pozemky č. 1 a č. 2 (srov. §35 odst. 2 obč.zák.), tedy nesprávné posouzení okolností skutkové povahy rozhodných pro závěr o právech a povinnostech ze sporné smlouvy vyplývajících (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nezpůsobilý dovolací důvod představují i námitky týkající se vad řízení (postupu soudu při zjišťování skutkového stavu) a hodnocení důkazů.
Pokud pak dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení, činí tak na základě vlastního (odlišného) výkladu označených smluv, z něhož také vychází námitka rozporu s ustálenou judikaturou. Pro úplnost lze dodat, že právní názor odvolacího soudu, který učinil na základě skutkového stavu, z něhož vycházel (a který nelze v dovolacím řízení zpochybnit), je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, jmenovitě s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3038/2008, na nějž ostatně v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, nenabylo žalované družstvo pozemek č. 1 smlouvou uzavřenou podle §60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2009 Sb.“). Nevztahovala se proto na něho povinnost jeho bezplatného převodu na nabyvatele jednotek, vyplývající z ustanovení §21 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o vlastnictví bytů“), jak správně dovodil odvolací soud. Povinnost vyplývající z tohoto ustanovení by neměl žalovaný ve vztahu k žalobkyni, ani ohledně pozemku č. 2, neboť i když jej nabyl do vlastnictví podle §60a zákona č. 219/2000 Sb., nestalo se tak v souvislosti s domem, v němž se nachází jednotky žalobkyně.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. prosince 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu