ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1546.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1546/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně MASHA BRASKO s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Závěrka 2369/12, IČO: 26714795, zastoupené JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, proti žalované M. M. , zastoupené Mgr. Evou Oncirkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 903/19, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 254/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2013, č. j. 12 Co 495/2013-138, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Martina Tocika, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. srpna 2013, č. j. 13 C 254/2011-114, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší tam specifikovaný byt; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. prosince 2013, č. j. 12 Co 495/2013-138, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila. Přípustnost dovolání dovolatelka opřela o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“ Dovolací soud však dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání podle citovaného ustanovení přípustné.
Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) dovolatelka v dovolání uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout.
Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení právní otázky, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění (dále jen „obč. zák.“), v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1-2 /ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6/ z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit. Přitom při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák. vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatelky, nýbrž i na straně žalobkyně, a jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená. V uvedených souvislostech nelze ani přehlédnout, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace §3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. 26 Cdo 1282/2013). Navíc poskytnutí ochrany žalované (formou zamítnutí žaloby) by podle názoru dovolacího soudu vyvolalo v praxi neřešitelnou situaci, neboť žalovaná, jíž v důsledku výpovědi z nájmu zanikl nájemní poměr k bytu, by v bytě bydlela bez právního důvodu, aniž by po skončení nájmu platila (podobně jako dříve nájemné z bytu) úhradu za jeho užívání a za služby spojené s jeho užíváním.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu