ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1928.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1928/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Beck International, s. r. o ., se sídlem v Mělníku, Blatecká 3344, IČO 62741438, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Poupětova 3, proti povinné O. K. , pro 3.599,- Kč s příslušenstvím, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 48 E 1447/2011, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2014, č. j. 9 Co 946/2013-71, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2014, č. j. 9 Co 946/2013-71, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 29. října 2013, č. j. 48 E 1447/2011-65, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 9 Co 946/2013-71, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 2013, č. j. 48 E 1447/2011-65, kterým zamítl žádost povinné o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dospěl k závěru, že ochrana povinné nevyžaduje, aby jí byl ustanoven zástupce, řízení o výkon rozhodnutí považoval oproti řízení nalézacímu za procesně jednodušší, po věcné stránce zpravidla méně složité, neboť se v něm rozhoduje převážně bez jednání a zejména v nyní probíhající fázi nařízení výkonu rozhodnutí se neprovádí komplikované dokazování, ani se neřeší složité právní otázky. Měl za to, že samotná povaha řízení o výkon rozhodnutí nevyžaduje povinné zastoupení, to je předepsáno jen pro dovolací řízení, tato podmínka však nemusí být splněna, je-li dovolání objektivně nepřípustné (zároveň poukázal na to, že dovolání, které povinná podala proti usnesení odvolacího soudu, jímž odmítl její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, o němž nebylo doposud rozhodnuto, není přípustné a odkázal na ustanovení §238 odst. 1 písm. e/ a §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013). Z obsahu spisu, zejména z obsahu jednotlivých podání povinné pak učinil závěr, že je schopna chránit své zájmy, uplatňovat svá práva, podávat vyjádření a jiné procesní návrhy, a není proto nutné v této fázi a pro tento druh řízení jí ustanovit zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, poukazovala na svá ústavou zaručená práva, namítala, že jde o věc právně složitou a že potřebuje právního zástupce k „obhajobě“ svých zájmů u soudu. Poukazovala na své nepříznivé majetkové poměry, špatný zdravotní stav a na spolupráci s advokátkou, kterou jí dříve ustanovil soud prvního stupně.
Dovolatelka sice není v dovolacím řízení zastoupena advokátem a sama rovněž nemá právnické vzdělání (srovnej §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.”), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí v dovolacím řízení. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků (§30 o. s. ř., §138 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník nemá právo na ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 97).
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení §30 o. s. ř., se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolací soud správně poukázal na ustanovení §30 o. s. ř., podle něhož soud ustanoví účastníku na jeho žádost zástupce, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho zájmu. Přehlédl však, že soud prvního stupně (při nezměněných poměrech povinné) již v témže řízení dospěl nejen k závěru, že u povinné jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (a osvobození jí přiznal), ale že jsou splněny i podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 odst. 1, 2 o. s. ř.) a usnesením ze dne 19. 6. 2012, č. j. 48 E 1447/2011-32, jí ustanovil zástupkyni z řad advokátů Mgr. Alicji Adamusovou Rzymanovou. Usnesení nabylo právní moci, posléze sice soud tuto zástupkyni k jejímu návrhu (z důvodu na straně zástupkyně) zprostil zastupování povinné (usnesení ze dne 16. 7. 2012, č. j. 48 E 1447/2011-36), zároveň však ustanovil povinné nového zástupce z řad advokátů JUDr. Bronislava Sikoru, s ohledem na jeho vážné zdravotní problémy i tohoto zástupce posléze zprostil zastupování povinné (usnesení ze dne 17. 9. 2013, č. j. 48 E 1447/2011-62).
Nedošlo-li ke změně poměrů na straně povinné, ani ke změně charakteru řízení – jímž odvolací soud odůvodnil nedůvodnost žádosti povinné o ustanovení zástupce – pak se tedy podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř. nezměnily a nebyl důvod nevyhovět opakované žádosti povinné (jež nesouhlasila s postupem soudu prvního stupně, který zprostil ustanoveného zástupce povinnosti jí zastupovat z důvodů na straně zástupce, aniž by jí zároveň ustanovil zástupce nového) o ustanovení zástupce.
Za správný nelze považovat ani závěr odvolacího soudu, že samotná povaha řízení o výkon rozhodnutí je obecně natolik jednoduchá, že nevyžaduje zastoupení povinného. Zda ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přitom jen okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje. Ochrana zájmů účastníka řízení bude vyžadovat ustanovení zástupce zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013. Pro rozhodnutí o ustanovení zástupce účastníku jsou pak hlediska podle ustanovení §30 o. s. ř. (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010 a již uvedené usnesení sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou podmínky pro jeho změnu, dovolací soud je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu