ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2113.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2113/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Obce Karlova Studánka , se sídlem v Karlové Studánce čp. 17, IČO 00296104, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 261/36, proti žalovanému J. F. , M. M., o zaplacení 971.985,- Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 216 C 78/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 2013, č. j. 8 Co 939/2013-49, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 2013, č. j. 8 Co 939/2013-49, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. října 2013, č. j. 216 C 78/2013-42, se mění tak, že žalobkyni se přiznává osvobození od soudních poplatků ve výši 90%.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 11. 2013, č. j. 8 Co 939/2013-49, potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 10. 2013, č. j. 216 C 78/2013-42, kterým nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že poměry žalobkyně doložené rozpočtem obce na rok 2013 a výpisem z katastru nemovitostí neodůvodňují ani částečné osvobození od soudních poplatků, neboť „vlastní ve značné hodnotě nemovitý majetek i věci movité“, a nic nenasvědčuje tomu, že by se nacházela v tak vážné hospodářské situaci, že by pro ni zaplacení soudního poplatku znamenalo nepřekonatelně vysoký výdaj znemožňující přístup k soudu a ohrožení výkonu veřejné správy na jejím území.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“). Namítala, že došlo k vážnému porušení základního ústavního práva na soudní ochranu. Její rozpočet je závislý na příjmu z nájemného, které je žalováno, bez jeho úhrady se ocitla v tzv. červených číslech a z deficitního rozpočtu není schopna uhradit soudní poplatek ve výši 492.070,- Kč, hradit své závazky a vykonávat veřejnou správu, což je jejím hlavním úkolem. Zdůraznila, že není podnikatelským subjektem, dluh nezavinila, vyvinula velkou snahu o mimosoudní řešení věci, ale bezvýsledně. Žalovaný nehradí ani své závazky z dalších smluv. Předepsaný soudní poplatek by mohla uhradit jen z úvěru (pokud by jí byl vůbec poskytnut), takový postup by však byl v rozporu se zákonem o obcích i principem hospodárnosti. Nezačne-li žalovaný plnit své závazky (z nichž jeden je předmětem tohoto sporu), není schopna soudní poplatek uhradit, ale zároveň je povinna své dluhy vymáhat. Vytýkala odvolacímu soudu, že dostatečně nezvážil všechna specifika jejího postavení, zejména k tomu, že obec má základ ve veřejném právu. Žalovaný jednal v rozporu se smlouvou, neplnil své závazky a vytvořil tím situaci, kdy žalobkyně jako věřitelka nemá finanční prostředky, aby vůči němu uplatnila svá práva u soudu. Nepřiznal-li jí soud osvobození od soudních poplatků (alespoň částečné), odňal jí právo na spravedlivý soudní proces, neboť k němu z ekonomických důvodů vůbec nedojde a zabránil jí domáhat se u soudu svých zákonných práv věřitele. Měla za to, že tyto otázky nebyly dovolacím řešeny. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení §138 o. s. ř., se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V soudní praxi i právní teorii není pochyb, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Soud tak při posuzování majetkových poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků, při poměřování rozsahu jeho aktiv i pasiv a při přihlížení ke všem okolnostem, které spoluurčují celkový obraz jeho poměrů, vychází z jeho objektivní nemožnosti splnit předpokládanou poplatkovou povinnost, neboť právě objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát pro účastníka překážkou přístupu k soudu, došlo by tím totiž k porušení rovnosti účastníků řízení, vyjádřené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014).
Odvolací soud neměl při posuzování poměrů (zejména při závěru o disponibilních prostředcích umožňujících úhradu soudního poplatku) žalobkyně – žadatelky o osvobození od soudních poplatků – přehlédnout, že je obcí, jejíž postavení je upraveno v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, ve zněních pozdějších předpisů. Tento zákon rovněž upravuje i její povinnosti při hospodaření (§38 a násl.). Žalobkyně je malou obcí (podle Územně identifikačního registru – viz http://www.uir.cz/obec/597473/Karlova-Studanka - má 237 obyvatel, z toho 176 v produktivním věku), podle závěrečného účtu za rok 2013 a zprávy o výsledku hospodaření obce Karlova Studánka za rok 2013 (veřejnosti dostupných na http://www.kstudanka.cz/zaverecny-ucet-obce-karlova-studanka-2013/d-2286/p1=65 ) soudně vymáhané pohledávky po žalovaném se na rozpočtu obce podílí 28,91%, saldo příjmů a výdajů je pasívní (jeho výše přesahuje vyměřený soudní poplatek), největší deficit oproti původnímu rozpočtu obce na rok 2013 tvoří právě příjmy z nájemného, které měl zaplatit žalovaný. Obecná úvaha odvolacího soudu, že žalobkyně vlastní nemovitý majetek a movité věci „značné hodnoty“, není významná pro závěr, jakými reálnými hodnotami, z nichž by mohla soudní poplatek uhradit, žalobkyně disponuje.
Lze tak uzavřít, že z disponibilního majetku, není žalobkyně schopna reálně uhradit celý vyměřený soudní poplatek ve výši 492.070,- Kč, její poměry proto odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Protože nejde ani o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (kdy se o takové uplatňování práva jedná – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013), a zároveň žalobkyně ani netvrdila, že jsou dány zvlášť závažné důvody, pro něž by měla být od soudních poplatků osvobozena zcela, je na místě přiznat jí částečné osvobození od soudních poplatků, a to v rozsahu 90%.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90% (§243d písm. b/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se končí řízení, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. července 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu