ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2136.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 2136/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Ing. I. S. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Majerem, advokátem se sídlem v Mirošově, Školní 616, s adresou pro doručování Plzeň, Jiráskovo náměstí 4, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek Slovanská alej 15, 17 Plzeň , se sídlem v Plzni, Slovanská alej 1891/15, IČO 26324091, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Vrchlavským, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 79/5, o zdržení se zásahů do vlastnického práva a vzájemné žalobě o strpění provedení prací, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 30 C 325/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. října 2007, č. j. 10 Co 365/2007-334, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce a původní žalobce b) Ing. J. S., který v průběhu dovolacího řízení zemřel (soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 4. 2012, č. j. 30 C 325/2006-366, rozhodl, že v řízení bude pokračováno s jeho procesním nástupcem – Ing. I. S. - žalobcem) napadli dovoláním rozsudek Krajského soudu v Plzni (odvolací soud) ze dne 11. 10. 2007, č. j. 10 Co 365/2007-334, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město (soud prvního stupně) ze dne 29. 3. 2007, č. j. 30 C 325/2006-309, ve znění usnesení ze dne 4. 7. 2007, č. j. 30 C 325/2006-327, jímž zamítl žalobu na určení, že žalobci mají „výhradní právo k užívání terasy – balkonu č. 6 umístěného v 5. nadzemním podlaží 2. domu budovy sestávající z domů č. p. v P., (dále jen „předmětná terasa“), a že žalovaný je povinen zdržet se zásahů do výhradního užívacího práva žalobců k předmětné terase, uložil žalobcům strpět provedení rekonstrukce předmětné terasy za podmínek tam uvedeného stavebního povolení a umožnit pracovníkům dodavatele prací vstup do své (tam specifikované) bytové jednotky, a to za tam stanovených podmínek, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 12 věty první tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatel takové nezpůsobilé dovolací důvody uplatnil. Dovolací soud byl přitom vázán jen dovolacími důvody uplatněnými v dovolání ze dne 10. 1. 2008, neboť k doplnění dovolání ze dne 1. 6. 2012, podaném až po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., přihlížet nemohl (tato lhůta, kterou nelze prodloužit, uplynula ještě před smrtí původního žalobce b/, s ohledem na ustanovení §107 odst. 4 o. s. ř. proto nemohl dovolání poté doplnit ani jeho právní nástupce).
Námitkami, že soudy učinily nesprávná zjištění z listin a nesprávně pochopily jejich obsah (kupní smlouva, prohlášení vlastníka, změna prohlášení vlastníka), a že ve stavebním řízení byly chyby, uplatnil dovolatel nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že není oprávněn v tomto řízení posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků (§11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013), je v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Směřuje tak z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. srpna 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu