ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2251.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2251/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Správy železniční dopravní cesty, státní organizace , se sídlem Praha 1 – Nové Město, Dlážděná 1003/7, IČO 70994234, proti žalovanému M. P. , R., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem Rakovník, Havlíčkova 584, o zaplacení částky 31.680,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 87/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2013, č. j. 24 Co 297/2013-90, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 8. 2013, č. j. 24 Co 297/2013-90, potvrdil rozsudek ze dne 24. 1. 2013, č. j. 3 C 87/2012-47, jímž Okresní soud v Rakovníku (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 31.680,- Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, avšak podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalovaného není v dané věci přípustné, protože směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) a současně nejde o vztahy ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztahy (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovoláním napadá rozsudek „v celém jeho rozsahu, tedy jak ve výroku ve věci samé, tak v dalším výroku o náhradě nákladů řízení“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně ve vztahu k uvedenému výroku dovolání neobsahuje vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.) a vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. července 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu