ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2441.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2441/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek U Obchodní komory čp. 1193 a 1323 , se sídlem Liberec, U Obchodní komory 1193/4, IČO 254450468, zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem Liberec, Svojsíkova 849/7, proti žalovaným 1) J. V. , a 2) D. V. , zastoupeným JUDr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem Liberec, 1. Máje 97/25, o uložení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. 24C 365/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. března 2013, č.j. 29 Co 563/2012-46, ve spojení s usnesením ze dne 28. 3. 2013, č.j. 29 Co 563/2012-50, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, č.j. 24 C 365/208-29, uložil žalovaným povinnost na své náklady odstranit veškeré úpravy spočívající v odpojení bytové jednotky č. 1193/5 v obci a k.ú. L. (dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, popř. „dům“) od společné kotelny v předmětném domě a uvést vše do stavu před tímto odpojením do 30 dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o povinnosti žalobce uhradit soudní poplatek a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. 3. 2013, č.j. 29 Co 563/2012-46, ve spojení s usnesením ze dne 28. 3. 2013, č.j. 29 Co 563/2012-50, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění tak, že žalovaní jsou povinni na své náklady řádně napojit předmětný byt na společnou kotelnu v domě a odstranit průduch s komínkem ve vnější stěně předmětného domu a uvést tuto stěnu do původního stavu do 30 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že zřízení samostatného plynového vytápění jednotky v budově v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek je změnou stavby, k níž je třeba souhlasu všech vlastníků jednotek, který však žalovaní neměli, čímž způsobili závadu, kterou mohou odstranit jen opětovným připojením ke stávajícímu společnému vytápění (§9a odst., §11 odst. 5 a §13 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění do 31. 12. 2013, §3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání, které však není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“, neboť v něm sice formálně uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o.s.ř., obsahově však jejich dovolací námitky představují nezpůsobilé dovolací důvody. Namítají-li, že nebylo jednoznačně prokázáno, že odpojením od centrální otopné soustavy způsobili žalobci (resp. jeho členům) nějaké škody, či ohrozili výkon jejich práv, a že nedošlo k zásahu do centrální otopné soustavy, nýbrž pouze do vnitřních rozvodů tepla v jejich jednotce, směřují jejich námitky ve skutečnosti proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, na nichž byl závěr o důvodnosti žaloby založen. Pokud poukazují na nesprávnou aplikaci ustanovení §13 odst. 2 a 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění do 31. 12. 2013 (srov. §3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník), činí tak rovněž prostřednictvím skutkových námitek (že odpojení od společného topného systému a vybudování vývodu skrze obvodové zdivo není závadou, kterou by bylo třeba odstranit, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k nějakým škodám či k ohrožení výkonu, a že je nelze nutit, aby prováděli další zásahy do společných částí domu a případně tak ohrozili současný nezávadný stav), které však dovolací důvod podle §241a odst. 1 a 3 o.s.ř. nenaplňují.
Pokud odvolacímu soudu vytýkají, že postupoval v rozporu s ustanovením §220 o.s.ř., přeformuloval-li částečně výrok soudu prvního stupně, že se nezabýval otázkou proveditelnosti zpětného napojení na centrální otopnou soustavu, že odmítl jejich důkazní návrh na provedení energetického auditu a že neposoudil „dostatečně a srozumitelně dopady zásahu do společných částí domu“, což mělo mít za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, namítají existenci vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž však lze přihlížet jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.).
Na řešení otázky, zda má žalobce finanční prostředky k úhradě nákladů právního zastoupení v tomto sporu, pak napadené rozhodnutí nespočívá. Navíc se jedná (stejně jako u námitky, že chybí rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, které by rozhodlo o podání žaloby vůči nim) o novou skutečnost uplatněnou až v dovolání v rozporu s ustanovením §241a odst. 6 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první o.s.ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2014
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu