ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2555.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2555/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobkyně M. H. , zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, proti žalovaným 1. T.C.TEMPO tex v.o.s . v likvidaci , se sídlem v Hlinsku v Čechách, IČO: 15052605, 2. HOLAS s.r.o ., se sídlem v Krucemburku, Mikuláše Střely 117, IČO: 25529609, zastoupeným JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze, Severovýchodní II 564/12, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 11/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. února 2013, č. j. 18 Co 216/2012-202, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč k rukám Mgr. Ireny Jonákové, advokátky se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaní podali dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, kterými potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi (soud prvního stupně) ze dne 1. 7. 2011, č. j. 11 C 11/2011-74, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 10. 2011, č. j. 11 C 11/2011-109, jímž uložil žalovaným vyklidit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku tam specifikované nemovitosti, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř., ani to, že „právní otázka vyřešená odvolacím soudem má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak“, totiž významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání tedy musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, odchýlit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu