ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2728.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2728/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně FAST-PRINT, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 3, Bořivojova 116/883, IČO: 40764605, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích č. p. 58, proti žalovaným 1. I. T. , a 2. J. T. , zastoupeným JUDr. Pavlem Budilem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 4, o zaplacení částky 108.950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 107/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 21 Co 593/2012-292, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 4. 2013, č. j. 21 Co 593/2012-292, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově (soud prvního stupně) ze dne 9. 1. 2012, č. j. 12 C 107/2009-248, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 108.950,- Kč s úrokem z prodlení od 6. 3. 2009 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), ani podle §238a o. s. ř., a proto je Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1, 2 o. s. ř.).
Dovolatelka namítala, že v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud řešena otázka výkladu ustanovení §682 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a to v jakém stavu je nájemce povinen vrátit byt po skončení nájmu, ani otázka - pokud by měl povinnost vrátit byt ve stavu, v jakém ho převzal - k jakému datu se má za to, že nájemce byt převzal, užívá-li ho delší dobu na základě různých právních skutečností.
Je-li předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a není významné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Uvedená právní otázka již byla v rozhodnutích Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2488/2012) vyřešena a odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od této ustálené rozhodovací praxe – že podle §682 obč. zák. musí být po skončení nájmu předmět nájmu vrácen ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání, byl-li způsob užívání sjednán - neodchýlil. Tvrdí-li dovolatelka, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaní byli povinni byt předat ve stavu, v jakém ho převzali, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení, pak přehlíží, že na takovém závěru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. V odůvodnění napadeného rozhodnutí naopak odvolací soud zdůraznil, že při skončení nájmu měl být byt předán dovolatelce (pronajímatelce) žalovanými (nájemci) ve stavu odpovídající obvyklému užívání bytu, a byť nadbytečně uvedl i „s přihlédnutím k obvyklému opotřebení“, je zřejmé, že (v souladu s judikaturou) aplikoval ustanovení §682 věta před středníkem obč. zák.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu