ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2808.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 2808/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků domu čp. 765-774, Lovosická ul., Praha 9 , se sídlem v Praze 9 - Prosek, Lovosická 774, IČO 27437736, zastoupeného JUDr. Kateřinou Nečasovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu STAVBAŘ, družstvu , se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 3 čp. 229, IČO 00033251, zastoupenému JUDr. Blahoslavem Mazourkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vyžlovská 38, o zaplacení 1.198.508,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 128/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2012, č. j. 14 Cmo 498/2010-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 2. 5. 2012, č. j. 14 Cmo 498/2010-84, kterým potvrdil výrok rozsudku Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 16. 9. 2010, č. j. 33 Cm 128/2007-62, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.082.709,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a náklady řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“ (tedy jakoby i výroky, kterými odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž zastavil řízení o zaplacení částky 103.958,- Kč rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobci a odmítl odvolání proti výroku, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 11.841,34 Kč a tam uvedené úroky z prodlení), s ohledem na obsah dovolání (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) však má za to, že dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nesměřuje
– ve vztahu k nim totiž dovolatel uplatněné dovolací důvody nijak obsahově nekonkretizoval.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2012 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatel uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (zejména námitkami, že soud „nepřihlédl“ k výpisu z katastru nemovitostí, že byly postupně realizovány převody bytových jednotek, a že tuto skutečnost „není povinen prokazovat“, že bylo „povinností žalobce dluh aktualizovat“), i podle §241a odst. 3 o. s. ř. (námitkami, že jeho podíl na společných částech se postupně zmenšoval, že část plateb byla zaplacena „novými“ vlastníky bytových jednotek).
Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vycházel-li odvolací soud při výpočtu dlužné částky z výše (dlouhodobé) zálohy z rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek (ze dne 19. 10. 2006) a ze stanov žalobce, aniž by mohl posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků (§11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013), neodchýlil se od ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2563/2011).
Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Směřuje tak z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu