ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3560.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 3560/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) JUDr. J. Š. , b) MUDr. O. S. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 24, proti žalovaným 1. Ing. O. T., CSc. , zastoupenému Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, 2. Mgr. I. T. , o 97.596,07 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 310/2003, o dovolání žalobců a 1. žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č. j. 62 Co 134/2013, 62 Co 135/2013-551, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.148,- Kč k rukám Mgr. Michala Hanzlíka, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou došlou soudu dne 15. 5. 2003 domáhali (po doplnění a změnách žaloby) zaplacení částky 97.596,07 Kč sestávající z částky 33.535,54 Kč představující nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem bytu za rok 2005, 2006, z částky 49.998,93 Kč za užívání pozemku, na němž stojí garáž žalovaných, v letech 2001 - 2006, a z částky 14.061,60 Kč za náklady vynaložené při vyklizení sklepů žalovaných.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 11. 2012, č. j. 11 C 310/2003-507, ve znění usnesení ze dne 7. 11. 2012, č. j. 11 C 310/2003-512, uložil žalovaným zaplatit 20.705,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 76.891,07 Kč (odstavec II.), uložil žalobcům zaplatit 1. žalovanému náklady řízení ve výši 64.513,40 Kč (odstavec III.), dále rozhodl, že žalobci a 2. žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV.), uložil žalobcům zaplatit náklady státu ve výši 1.245,- Kč (odstavec V.) a žalovaným ve výši 2.457,- Kč (odstavec VI.).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 5. 2013, č. j. 62 Co 134/2013, 62 Co 135/2013-551, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I., II. a IV. a v odstavcích III., V., VI. změnil výši nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalobci a 1. žalovaný.
Žalobci napadli dovoláním „všechny výroky“.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o třech samostatných nárocích se samostatným skutkovým základem (o nároku na zaplacení nájemného /včetně služeb/, nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku a nároku na zaplacení nákladů na vyklizení sklepa). Dovolací soud proto posuzoval u každého z těchto nároků přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání není přípustné (§237, §238 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“), neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o samostatných peněžitých plněních, z nichž žádné nepřevýšilo 50.000,- Kč a nejednalo se o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř.
Rovněž výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů státu, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a proto proti nim není dovolání přípustné (§237, 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Přípustné není ani dovolání žalobců proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků, neboť v této části neobsahuje údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat, a neobsahuje ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 1, 2, 3 o. s. ř.).
Žalovaný 1) napadl dovoláním výrok o náhradě nákladů řízení účastníků.
Dovolání však neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř., ani to, že „právní otázka vyřešená odvolacím soudem má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak“, totiž významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, odchýlit.
Žalovaný ani nevymezil důvod dovolání způsobem uvedeným v §241a odst. 1, 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání 1. žalovaného podle §243c odst. 1, 2 o. s. ř. (ve spojení s §243f odst. 3) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému 1) vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalobců prostřednictvím jeho zástupce z řad advokátů. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle §7 bod 5, §12 odst. 3, §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010), a přiznal odměnu za podané vyjádření ve výši 7.260,- Kč (součet odměn 2.460,- Kč, 3.100,- Kč a 1.700,- Kč za spojené věci). K nákladům dovolacího řízení náleží i paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a částka 1588,- Kč představující 21% DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.). K náhradě nákladů dovolacího řízení zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto. Odmítnuto bylo i dovolání 1. žalovaného, žalobci se však k tomuto dovolání nevyjádřili a podle obsahu spisu jim s tímto dovolacím řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo (§146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu