ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.37.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 37/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobkyně M. P. , zastoupené JUDr. Petrem Lindenthalem, advokátem se sídlem Jindřichov 476, proti žalovanému M. K. , zastoupenému Mgr. Petrem Drapákem, advokátem se sídlem Praha 2, Malá Štěpánská 1932/3, o zaplacení částky 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 41/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 24 Co 114/2012-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, č. j. 24 Co 114/2012-185, podal žalovaný (dovolatel) dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila. Již na tomto místě lze však předeslat, že vyjádření se minulo důvody, pro které bylo dovolání posléze odmítnuto, a bylo proto bezvýznamné pro rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. Přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. a tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Konkrétně dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), a není v něm – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. – vymezen ani dovolací důvod. Přípustnost dovolání dovozoval z ustanovení „§236 an. o. s. ř.“ a uvedl, že „tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“; uvedenou právní otázku však nijak nespecifikoval a ani neoznačil rozhodovací praxi dovolacího soudu takovým způsobem, že by v ní bylo možno identifikovat rozporná řešení právě takové konkrétní právní otázky. Jde-li o dovolací důvod, uvedl sice, že „napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, avšak takto obecně uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. nevymezil způsobem naznačeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Kromě toho – s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek – nelze ani ztratit ze zřetele, že vady řízení a nesprávná skutková zjištění (dovolatelem ve skutečnosti uplatněná) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. června 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu