ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3838.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 3838/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČO: 42196451, proti žalovaným 1. J. Š. , S., 2. M. Š. , K. V., zastoupeným Mgr. Petrem Broďáni, advokátem se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 692, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 123/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2013, č. j. 56 Co 258/2013-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek (pro uznání) Okresního soud v Karlových Varech ze dne 24. 7. 2012, č. j. 14 C 123/2012-10, jímž uložil žalovaným vyklidit pozemky p. č. 476, p. č. 499/11 a st. p. č. 435, v k. ú. S. P., zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a vyklizené předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a zaplatit náklady řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Má-li být dovolání přípustné proto, že „se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od které konkrétní ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil při řešení právních otázek, na nichž jeho rozhodnutí spočívá a které jsou dovoláním napadeny (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 7. 1. 2014 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Jen pro úplnost lze uvést, že pokud žalovaní nesouhlasili s žalobou (jež měla náležitosti stanovené v §79 o. s. ř. a žalobní tvrzení umožňovala učinit závěr, že z nich vyplývá uplatněný nárok) a měli za to, že žalobní tvrzení nejsou správná, mohli zabránit fikci uznání nároku jen podáním řádného a včasného vyjádření (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4426/2011, uveřejněný pod číslem 73/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 282/2003).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu