ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3911.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 3911/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně MONT TD , a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 55/31, IČO: 26019795, zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 709/33, proti žalované Horizon Properties, s.r.o ., se sídlem v Bubenči, Mlýnská 22/4, IČO: 47121378, zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, o zaplacení částky 242.400,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 220/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 29 Co 556/2012-107, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.947,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Szabo, advokáta se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 2012, č. j. 31 C 220/2010-66, jímž zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9.445,- Kč, není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a nejednalo se o vztah ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztah nebo o věc uvedenou v §120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.” (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl dovolání žalobkyně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 195.000,- Kč s úroky z prodlení, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Dovolatelka navíc uplatnila nepřípustný dovolací důvod. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen nesprávné právní posouzení věci, namítá-li však dovolatelka, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah nájemní smlouvy, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím námitek skutkových.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu