ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.401.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 401/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně MUDr. I. V. , zastoupené JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 7, proti žalovaným 1) J. K. , 2) Ing. V. K. , 3) J. M. , a 4) M. M. , zastoupeným JUDr. Ivem Pavlů, advokátem se sídlem Prostějov, nám. T. G. Masaryka 11, o zaplacení částky 288.317,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 250/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2013, č. j. 17 Co 608/2012-236, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní 1), 2), 3) a 4) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.616,- Kč k rukám JUDr. Petra Elšíka, advokáta se sídlem Olomouc, Sokolská 7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, č.j. 17 Co 608/2012-236, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově (soudu prvního stupně) ze dne 29. 3. 2012, č. j. 5 C 250/2008-206, a to v napadeném výroku I., kterým byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 250.000,- Kč s příslušenstvím, ve výrocích o nákladech řízení jej změnil, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání, které však není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak se mylně domnívají dovolatelé (§237 o.s.ř.), mají-li za to, že odvolací soud postupoval v rozporu s „judikátem NS ČR sp.zn. 33 Odo 753/2004“. Nejde ani o případ, kdy by napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (což ostatně dovolatelé ani netvrdí).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody.
Dovolatelé sice výslovně uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a dovozují nesprávnost právního závěru odvolacího soudu (jakož i odklon od výše označeného judikátu dovolacího soudu), obsahově tak však činí poukazem na to, co bylo obsahem jejich vůle projevené v listině (žádosti o rekonstrukci) a jak měla být tato vůle interpretována. Tím napadají správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007, uveřejněné pod C 5276 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2105/2009, a z 23. 4. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2615/2012), a uplatňují tím nezpůsobilý dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první o.s.ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu