ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.4270.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 4270/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně POLSKÁ 9 RESIDENCE s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Bílkova 855/19, IČO: 62908855, zastoupené JUDr. Petrem Harmachem, advokátem se sídlem v Praze 6 – Bubenči, Puškinovo náměstí 634/14, proti žalovaným 1) H. P. a 2) R. P. , zastoupeným Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, U studánky 250/3, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 53/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2013, č. j. 35 Co 2/2013-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Petra Harmacha, advokáta se sídlem v Praze 6 – Bubenči, Puškinovo náměstí 634/14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. srpna 2012, č. j. 15 C 53/2012-124, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 8 sestávající se ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny, WC, spíže a balkónu o celkové výměře 76,4 m2, nacházející se ve druhém podlaží domu P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. února 2013, č. j. 35 Co 2/2013-146, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalovaná je povinna byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší a jinak ho potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze ho v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit – viz posléze uvedený výklad) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně mimo jiné dovodil, že právo nájmu přešlo po nájemkyni předmětného bytu A. J. (zemřelé 10. května 2009) na její vnučku – žalovanou H. P. (§706 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni smrti A. J. – dále jen „obč. zák.“), avšak nikoli (ve smyslu téhož ustanovení) také na žalovaného – syna žalované a pravnuka A. J. Ve vztahu k žalovanému uvedený závěr učinil poté, co dovodil, že na pravnuka zemřelé nájemkyně nemohlo právo nájmu bytu přejít, neboť není uveden v taxativním výčtu osob, na něž – za splnění stanovených předpokladů – přechází právo nájmu bytu podle §706 odst. 1 a 2 obč. zák., a v jeho případě nejde ani o osobu, které by zemřelá nájemkyně alespoň převážně hradila osobní potřeby takto odkázané osoby, jež by neměla jiné zdroje příjmů. Poté uzavřel, že na žalovaného právo nájmu bytu nepřešlo a žalované nájemní právo zaniklo na základě výpovědi z nájmu ze dne 30. září 2009; proto se – s odkazem na ustanovení §126 odst. 1 obč. zák. – ztotožnil s vyhovujícím rozsudkem soudu prvního stupně, který ve vztahu k žalované – s poukazem na ustanovení §712 odst. 5 ve spojení s ustanovením §711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. – změnil ve výroku týkajícím se podmínek vyklizení tak, že její vyklizovací povinnost vázal na zajištění přístřeší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. čl. II. bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu nemůže být přípustné podle §237 o.s.ř.
Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. dovolatelé uplatnili rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jímž se pokusili zpochybnit správnost skutkových zjištění rozhodných pro právní posouzení, že na žalovaného právo nájmu bytu nepřešlo (ve smyslu §706 odst. 2 obč. zák.) proto, že nebyl výživou odkázán na zemřelou nájemkyni.
Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
V soudní praxi není pochyb o tom, že přechod nájmu bytu se vždy řídí právní úpravou účinnou v době úmrtí nájemce bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. 26 Cdo 378/2008 uveřejněný pod C 7242 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozsudku Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 7. prosince 2009, sp. zn. IV. ÚS 1893/09/). Ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že právo nájmu bytu nemůže ve smyslu §706 odst. 1 věty první zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30. března 2006 (§706 odst. 2 věty první a druhé zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném v době úmrtí A. J. – dále opět jen „obč. zák.“) přejít na pravnuka (pravnučku) zemřelého nájemce bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2001, sp. zn. 26 Cdo 351/2000, uveřejněný pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož nájemkyně předmětného bytu přijala žalovaného do společné domácnosti před účinností zákona č. 107/2006 Sb., nelze ovšem vyloučit situaci, kdy by právo nájmu bytu přešlo podle §706 odst. 2 věty první obč. zák. (a to i bez písemné dohody pronajímatele a nájemkyně ve smyslu §706 odst. 2 věty třetí obč. zák. – viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. 26 Cdo 378/2008) na žalovaného, avšak pouze za splnění předpokladů v něm normovaných. Jedním z těchto předpokladů je i to, že osoba, na níž má nájem bytu přejít, byla odkázána výživou na nájemce bytu. Při posuzování naplněnosti uvedeného předpokladu se odvolací soud neodchýlil od názorů dlouhodobě zastávaných v právní praxi, která dovodila, že odkázanost výživou nemusí vyplývat z vyživovací povinnosti podle zákona o rodině, nýbrž může být i faktická, avšak vyžaduje se, aby nájemce hradil alespoň převážně osobní potřeby takto odkázané osoby a aby tato osoba neměla jiné zdroje k úhradě svých potřeb (srov. Zprávu NS ČSR ze dne 10. června 1982, Cpjn 163/81, uveřejněnou pod č. 34/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kol., Občanský zákoník I., II., 2 vydání, Praha 2009, str. 2084, na nějž správně odkázal již odvolací soud). Odvolací soud se od ustálené soudní praxe neodchýlil ani v otázce bytové náhrady pro žalovanou (přístřeší je bytovou náhradou svého druhu – srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze 17. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, a z 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněné pod č. 60 v sešitě č. 8 z roku 1997 a pod č. 68 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, a dále z 29. března 2001, sp. zn. 20 Cdo 2482/2000, a z 18. prosince 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ustálená soudní praxe (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze 17. června 2005, sp. zn. 26 Cdo 375/2005, z 23. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1284/2005, ze 7. června 2006, sp. zn. 26 Cdo 81/2006, a z 23. dubna 2008, sp. zn. 26 Cdo 2599/2007) již v dřívější době dovodila, že při skončení nájemního vztahu výpovědí pronajímatele podle §711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30. března 2006, lze za použití ustanovení §712 odst. 5 obč. zák. výjimečně přiznat bytovou náhradu ve formě náhradního ubytování nebo náhradního bytu, a to za předpokladu, že jde o rodinu s nezletilými dětmi a jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. V poměrech občanského zákoníku, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb., tj. ve znění účinném v době skončení nájemního poměru žalované, pak soudní praxe dovodila, že ustanovení §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. je nutno vykládat tak, že se vztahuje na případy skončení nájmu výpovědí pronajímatele z důvodů upravených v §711 odst. 2 písm. a/ a b/ obč. zák., a že o vyšší formě bytové náhrady v podobě náhradního bytu nebo náhradního ubytování rozhoduje soud v těchto případech na návrh nájemce, jehož stíhá povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně okolností, za nichž lze tuto formu bytové náhrady přiznat, přičemž o těchto povinnostech je soud povinen nájemce poučit ve smyslu §5 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 4131/2008, uveřejněný pod č. 36 v sešitě č. 3 z roku 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě však žalovaná v průběhu nalézacího řízení neuvedla ve vztahu k bytové náhradě žádné okolnosti, a proto nelze soudům úspěšně vytýkat, že jí v tomto směru nepoučily podle §5 o.s.ř. Navíc v odůvodnění výše citovaných rozhodnutí se uvádí, že na existenci důvodů zvláštního zřetele hodných nelze bez dalšího usoudit z poměrů nezletilých dětí vypovídaného nájemce, jak se o to v dovolání pokoušejí dovolatelé. Při posuzování naplněnosti uvedeného předpokladu nelze totiž „izolovaně“ zdůrazňovat a vytrhávat z kontextu pouze jednu okolnost a ve skutečnosti opomenout další právně významné okolnosti, v daném případě zejména relativně vysoký dluh na nájemném vedoucí k výpovědi z nájmu bytu u dovolatelky.
Z uvedeného vyplývá, že dovolateli nastolené právní otázky vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle §237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu