ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.4396.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 4396/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně MUDr. K. G. , zastoupené JUDr. Hanou Němečkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Malé náměstí 1, proti žalované městské části Praha 13 , se sídlem Praha 5, Slunečné náměstí 13, o určení neplatnosti vyúčtování služeb, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 42 C 277/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2013, č.j. 13 Co 148/2013-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 4. 2013, č.j. 13 Co 148/2013-123, potvrdil rozsudek ze dne 13. 2. 2013, č.j. 42 C 277/2011-94, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že vyúčtování služeb (za zde specifikované období) ze dne 10. 5. 2011, je neplatné a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) včasné dovolání, které doplnila prostřednictvím soudem ustanovené právní zástupkyně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.- dále též „o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Dovolání proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť dovolatelkou nastolené právní otázky byly vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byly posouzeny jinak.
Dovolatelka v rámci svých námitek mj. uvedla, že při posouzení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu; v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007, sp.zn. 21 Cdo 2138/2006. Označený rozsudek, který byl publikován pod č. R 70/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, se však týká specifik řízení o dědictví a odkaz na závěr v něm vyslovený je nepřípadný.
Zbývá dodat, že právní názor odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti vyúčtování služeb je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, citovanou v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž dovolací soud pro stručnost odkazuje. Pokud pak dovolatelka zpochybňuje správnost daného vyúčtování, bude tato otázka řešena jako otázka předběžná v probíhajícím soudním řízení mezi účastníky o zaplacení vyúčtované částky, v němž může námitky v dovolání uvedené, uplatnit.
Za této situace není dovolání přípustné podle §237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2014
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu