ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.458.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 458/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Mgr. A. M., a b) S. M., zastoupených JUDr. Milanem Klestlem, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti žalovaným 1) N. S., a 2) J. H., o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 9 C 213/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2012, č.j. 17 Co 139/2012-42, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2012, č.j. 17 Co 139/2012-42, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. prosince 2011, č.j. 9 C 213/2011-24, tak, že ohledně částky 51.600,- Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá, a rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky 60.000,- Kč (tj. dlužného nájemného za období květen až srpen 2011) s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 12. 2011, č.j. 9 C 213/2011-24, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 60.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 6.000,- Kč od 26. 4. 2011 do zaplacení, z částky 6.000,- Kč od 26. 5. 2011 do zaplacení, z částky 24.000,- Kč od 26. 6. 2011 do zaplacení a z částky 24.000,- Kč od 26. 7. 2011 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vzal zejména za prokázáno, že žalobci jako spoluvlastníci domu na parcele p.č. st. 1036/11 v k.ú. V. Ch., obec V. Ch. (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“) nájemní smlouvou ze dne 21. 6. 2010 (dále jen „Nájemní smlouva“) pronajali žalovaným 1) a 2) předmětný dům na dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, za měsíční nájemné ve výši 24.000,- Kč a úhradu za služby ve výši 4.000,- Kč měsíčně, jež byly splatné předem, vždy do 25. dne předcházejícího měsíce, že dopisem ze dne 25. 7. 2011 byl nájem vypovězen, že žalovaní žádali slevu na nájemném s ohledem na stavbu probíhající v sousedství, že žalobci jim nevyhověli s tím, že sleva byla poskytnuta při uzavírání Nájemní smlouvy, neboť jinak by nájemné činilo 28.000,- Kč. Na tomto skutkovém podkladě uzavřel, že žaloba je důvodná. Konstatoval, že v daném případě šlo o nájem domu ve smyslu ustanovení §663 a násl. občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., v tehdy platném znění (dále jen „obč.zák.“), že žalovaný 2) výši nedoplatku nezpochybňoval a že ustanovení §698 obč.zák. na danou věc nedopadá (neboť se nejedná o nájem bytu a ani o neodstraněné závady v bytě/domě, vadné poskytování služeb spojených s užíváním bytu či zhoršení podmínek pro užívání bytu v důsledku stavebních úprav v domě).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 5. 2012, č.j. 17 Co 139/2012-42, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil ohledně zaplacení částky 8.400,- Kč s 7,75% úrokem od 26. 7. 2011 do zaplacení, ohledně částky 51.600,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žaloba se zamítá. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Poté, co zopakoval důkaz Nájemní smlouvou a výpisy z účtu žalobkyně b) za období únor až červenec 2011 vzal zejména za prokázáno, že byla sjednána kauce ve výši 24.000,- Kč, kterou byl pronajímatel oprávněn použít k úhradě pohledávek na nájemném a zálohách na plnění spojená s užíváním předmětného domu a na úhrady jiných závazků nájemce vzniklých v souvislosti s nájmem, že po skončení nájmu byl pronajímatel povinen vrátit nájemci kauci (případně její část) do 1 měsíce od předání vyklizeného domu, že v březnu 2011 zaplatil žalovaný 1) žalobcům dne 2. 3. 2011 částku 29.200,- Kč a dne 28. 3. 2011 částku 29.200,- Kč, že v dubnu 2011 nebylo na nájemném a úhradách za služby zaplaceno ničeho, že dne 6. 5. 2011 zaplatil žalovaný 1) částku 17.200,- Kč s tím, že se jedná o „kompenzovaný nájem mínus kompenzace za měsíc duben 2001 plus záloha na energie“, a dne 27. 5. 2011 zaplatil 23.200,- Kč jako nájem a zálohu na energie, v měsíci červnu a červenci 2011 nezaplatili na nájemném ničeho, že tedy žalovaní zaplatili po odečtení částky 4.000,- Kč za zálohu na služby na duben částku 25.200,- Kč a 19.200,- Kč (tj. 13.200,- Kč + 6.000,- Kč) a na květen 2011 částku 19.200,- Kč. Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen co do částky 8.400,- Kč s příslušenstvím, neboť žalovaní zaplatili za uvedené období na nájemném částku 63.600,- Kč, měli však zaplatit 96.000,- Kč, jejich dluh za měsíce duben až červenec 2011 tak činí 32.400,- Kč. Od této částky pak odečetl částku 24.000,- Kč, tj. kauci složenou žalovanými v souladu s Nájemní smlouvou, neboť jim dosud nebyla vyplacena. Dále uvedl, že žalovaní neprokázali, že by byla řádným způsobem uplatněna sleva na nájemném. Rozsudek soudu prvního stupně proto potvrdil pouze ohledně částky 8.400,- Kč s příslušenstvím, ve zbývající části jej změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Odvolacímu soudu zejména vytýkají, že nesprávně vypočítal výši dlužného nájemného a že pochybil při posuzování provedených důkazů (výpovědi žalovaného 2/ před soudem prvního stupně, nájemní smlouvy a výpisů z účtů žalobkyně b/). Podrobně přitom popisují průběh plateb nájemného a záloh na služby během trvání nájemního vztahu a předkládají vlastní verzi dlužných částek. Uvádějí dále, že řízení je postiženo vadou spočívající v tom, že nebyli poučeni ve smyslu §118a odst. 2 o.s.ř. o právním názoru odvolacího soudu, a jeho rozhodnutí proto považují za překvapivé a v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí a principem legitimního očekávání. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. května 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl v souladu s čl. II bodem 7. zákona č. 404/2012 Sb., podle zákona č. 99/1963 Sb., zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou tímto zákonem (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu (z obsahu dovolání je zřejmé, že proti potvrzujícímu výroku dovolatelé nebrojí; ostatně dovolání by v této části nebylo subjektivně přípustné).
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.
V projednávané věci odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že důvodnost uplatněného nároku je třeba posoudit i z hlediska vrácení, resp. vyúčtování kauce, kterou žalovaní zaplatili žalobcům při podpisu nájemní smlouvy a že je třeba v tomto směru doplnit tvrzení a důkazy. Přehlédl však, že v tomto případě nemůže v odvolacím řízení postupovat podle §118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř., neboť by to (vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně se otázka vrácení složené kauce neřešila a ani z obsahu spisu tato skutečnost nevyplývá) vedlo – v rozporu s ustanovením §213b odst. 1 o.s.ř – k nepřípustném uplatnění nových skutečností nebo důkazů, jelikož se v daném případě nejedná o výjimku upravenou v ustanovení §205a odst. 1 písm. d) o.s.ř. (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., Komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009, str. 1725). Především však neměl vůbec zohlednit shodné tvrzení účastníků o tom, že žalobci žalovaným kauci nevrátili. Jednalo se o nové tvrzení, jež bylo uplatněno až v odvolacím řízení, aniž byl naplněn některý z předpokladů uvedených v §205a o.s.ř. Odvolací soud k němu proto neměl s ohledem na ustanovení §213 odst. 5 o.s.ř. přihlížet, tím méně na jejím základě provést započtení.
Dále je třeba podotknout, že i když v odvolacím řízení žalovaný může vůči soudu účinně uplatnit k započtení svou pohledávku proti pohledávce žalobce, nelze při jejím posouzení přihlížet k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp.zn. 29 Odo 171/2003, publikovaného pod č. 33/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp.zn. 28 Cdo 1406/2013, dále L. Drápal, J. Bureš a kol.: Občanský soudní řád II, Komentář, 1. Vydání, Praha, C. H. Beck 2009, s. 1738, 1739 ). V dané věci však z obsahu spisu ani nelze dovodit, že by žalovaní takovýto úkon vůči soudu v řízení skutečně učinili.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací řízení tak trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelům lze přisvědčit i v tom, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze zjistit, jaké částky a za jaké období měli žalovaní zaplatit na nájemném a na zálohách na služby a kolik, resp. za jaké období skutečně zaplatili. Ze souhrného zjištění, že zaplatili 63.600,- Kč a že jim zbývá zaplatit 32.400,- Kč, aniž by bylo zřejmé, z čeho se tyto částky skládají, však takové závěry učinit nelze.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2014
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu