ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.786.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 786/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné nezl. E. M. , zastoupené matkou MUDr. L. V., zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti povinnému Ing. M. M. , zastoupenému Mgr. Petrem Vavříkem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 16, zřízením soudcovského zástavního práva, o zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 30 E 1443/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2013, č. j. 9 Co 243/2013-108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.303,- Kč k rukám Mgr. Jaroslava Brože, MJur, advokáta se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 29. 8. 2013, č. j. 9 Co 243/2013-108, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále (soud prvního stupně) ze dne 26. 10. 2012, č. j. 30 E 1443/2011-56, jímž zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2012, č. j. 30 E 1443/2011-14, ve znění usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 7. 2012, č. j. 9 Co 556/2012-36, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), ani podle §238a o. s. ř., a proto je Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1, 2 o. s. ř.).
Dovolatel namítal, že v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud řešena otázka posouzení účinků podání k soudu prostřednictvím datové schránky právnické osoby, v níž advokát, jenž podání činí, vykonává jako společník advokacii.
Uvedená právní otázka již byla (po vydání napadeného rozhodnutí) v rozhodnutích Nejvyššího soudu vyřešena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013), a protože odvolací soud v napadeném rozhodnutí dospěl k shodným závěrům, a Nejvyšší soud neshledal důvod, aby rozhodná právní otázka byla v této věci posouzena jinak, dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal povinného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých oprávněné v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Zástupce oprávněné učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání - §11 odst. 2 písm. e/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II vyhlášky č. 390/2013 Sb.), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Protože výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je ve smyslu §258 odst. 1 o. s. ř. výkonem rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky, a je jím tedy vymáháno peněžité plnění, náleží zástupci oprávněné odměna podle §7 bod 5. AT ve výši 2.430,- Kč, paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 AT), a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 573,- Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu