ECLI:CZ:NS:2014:26.ND.140.2014.1
sp. zn. 26 Nd 140/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci oprávněné České republiky – Krajský soud v Ostravě se sídlem Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, IČ: 11215732, proti povinnému Ing. Š. L. , B., o návrhu na nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 97 EXE 15875/2013, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 92 EXE 10458/2013, projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
V předmětné věci je vedeno řízení o návrhu na nařízení exekuce, návrhu na pověření soudního exekutora na provedení exekuce a exekuce na peněžité plnění ve výši 1.000,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Ostravě (dále též jen „okresní soud“) usnesením ze dne 7. 3. 2014, č. j. 97 EXE 15875/2013-22, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu.
Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, že povinnému, který byl v exekučním návrhu označen bydlištěm na adrese B., byl ke dni 14. 3. 2013 ukončen pobyt na území České republiky.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí odst. 3 cit. zákona).
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť se v České republice nezdržuje a není známo, zda tu má nějaký majetek postižitelný exekucí.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp.zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, vyslovil názor, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 o.s.ř. rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Nd 351/2012, ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 26 Nd 119/2013, a ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 26 Nd 227/2013).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu