ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1122.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1122/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele J. Š. , zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, 591 01 Žďár nad Sázavou, Nádražní 21, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě z 15. 12. 2011, sp. zn. 54 Co 584/2011, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 141/2010 (žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, 591 01 Žďár nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR , IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb.), takto:
I. V řízení bude pokračováno na straně žalované s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a.
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 21. 12. 2010, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Třebíči z 29. 3. 2011, č. j. 5 C 141/2010-55. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby soud svým rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků parc. č. 331/2 (o výměře 857 m2) a parc. č. 375 (o výměře 81 m2) v katastrálním území S. (obec D.), zapsaných na listu vlastnictví č. 10002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrálního pracoviště Třebíč. Bylo také rozhodnuto, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě z 15. 12. 2011, sp. zn. 54 Co 584/2011. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Třebíči z 29. 3. 2011, č. j. 5 C 141/2010-55, potvrzen . Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem přezkoumán (včetně řízení, které jeho vydání předcházelo) a byly zopakovány některé z důkazů provedených i soudem prvního stupně; odvolací soud však dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.
Odvolací soud poukazoval na zjištění učiněná v tomto řízení, že totiž žalobce uzavřel 19. 2. 2010 (jako postupník s postupitelkou D. H.) smlouvu o postoupení pohledávky na náhradu podle ustanovení §18a zákona č. 229/1991 Sb., že žalobce podal pak dne 2. 3. 2010 žádost o převod pozemků parc. č. 331/2 a parc. č. 375 v katastrálním území S. k částečnému uspokojení své pohledávky, která mu byla postoupena, přičemž svou žádost uplatnil jako žádost o převod pozemků podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. Předmětné pozemky byly v letech 2005, 2006, 2007 a 2008 zařazeny do veřejných nabídek zemědělských pozemků k prodeji, ale v době podání žaloby žalobce u soudu byly tyto pozemky zahrnuty už jen v seznamu neprodaných pozemků. V současné době jsou pak oba uvedené pozemky zahrnuty „v rezervě státních pozemků, určené k uskutečňování rozvojových programů státu, k čemuž došlo nařízením vlády č. 237/2011 Sb., které nabylo účinnosti 28. 8. 2011“.
Odvolací soud se v průběhu odvolacího řízení zabýval jednak otázkou, zda „seznam neprodaných pozemků lze ztotožnit s veřejnou nabídkou pozemků podle ustanovení §11a odst. 2, 3 zákona č.229/1991 Sb. (zákona o půdě)“ a dále s otázkou, zda žalovanému vznikla na základě žádosti, podané žalobcem 2. 3. 2010 povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu předmětných pozemků podle ustanovení §11a odst. 8 zákona o půdě“. Odvolací soud byl také toho názoru, že byly-li oba uvedené pozemky v minulosti zahrnuty do veřejných nabídek podle ustanovení §11a odst. 2, 3 Zákona č. 229/1991 Sb., a to bezúspěšně, když k převodu ani jednoho z těchto pozemků na základě na základě uvedených nabídek nedošlo, pak seznam neprodaných pozemků (do něhož byly následně zařazeny) nebylo možné ztotožnit s veřejnou nabídkou pozemků podle ustanovení §11a odst. 2, 3 zákona č. 229/1991 Sb . Odvolací soud byl také toho názoru, že na základě žádosti žalobce z 2. 3. 2010 bylo možné se domáhat zařazení jím požadovaných pozemků do veřejné nabídky podle ustanovení §11a odst. 2, 3 zákona č. 229/1991 Sb., ale pozemek „bylo možno do veřejné nabídky zahrnout pouze jedenkrát“ (§11a odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.).
Protože pozemky ve veřejné nabídce aktuální v době podání žádosti žalobce z 2. 3. 2010 zařazeny nebyly, nebylo tu možné spokojit se s tím, že předmětné pozemky byly v této době zahrnuty v seznamu neprodaných pozemků. Pozemky, o něž jde v tomto soudním řízení, tedy nesplňovaly podmínky pro bezúplatný převod pozemků podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalovanému Pozemkovému fondu ČR nevznikla povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků podle ustanovení §11a odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. Nebylo tedy třeba, podle názoru odvolacího soudu, se dále ještě zabývat tím, zda pohledávka, která byla žalobci postoupena, zahrnovala právo na bezúplatný převod pozemků podle ustanovení §11a zákona o půdě, ani tím, jaké byly důsledky následného zařazení pozemků do rezervy státních pozemků, když totiž toto zařazení už se netýkalo veřejné nabídky podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb., v níž v době účinnosti vládního nařízení č. 237/2011 zahrnuty nebyly.
Potvrdil proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (včetně rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně).
O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 6. 1. 2012 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 6. 3. 2012 podáno u soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Podle názoru dovolatele je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na nesprávném předpokladu, že „pozemek bezúspěšně zahrnutý do veřejných nabídek a následně zařazený do seznamu neprodaných pozemků, vedeného Pozemkovým fondem ČR, nesplňuje podmínky pro bezúplatný převod ve smyslu ustanovení §11a zákona č.229/1991 Sb.“ Dovolatel naproti tomu zdůrazňoval jako významnou skutečnost, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly zařazeny do veřejné nabídky, žalobce dne 2. 3. 2010 o takto nabídnuté pozemky požádal a tedy mu vznikl ve smyslu ustanovení §11a odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. nárok na uzavření smlouvy o jejich převodu a žalovanému fondu vznikla povinnost pozemky na žalobce převést. Když pak o tyto pozemky nikdo nepožádal, byly dále vedeny v seznamu neprodaných pozemků a žalobci byly nabídnuty při jeho osobní návštěvě na územním pracovišti Pozemkového fondu ČR v Jihlavě, kde byl s ním i vyplněn příslušný tiskopis žádosti o bezúplatný převod.
Dovolatel je přesvědčen, že se na pozemky zařazené do seznamu neprodaných pozemků vztahuje stejný právní režim jako na pozemky zařazené do veřejné nabídky. Dovolatel má za to, že pozemky uvedené v seznamu neprodaných pozemků jsou Pozemkovým fondem ČR nabízeny rovněž v režimu veřejného nabídkového řízení, k čemuž i v daném případě došlo, ale žádná z oprávněných osob o ně nepožádala, a to až do doby podání žalobcovy žádosti z února 2010. Seznam neprodaných pozemků totiž informuje veřejnost o tom, že pozemky v tomto seznamu zahrnuté nebyly dosud z vlastnictví ČR a ze správy žalovaného Pozemkového fondu ČR převedeny a jsou zájemcům i nadále k dispozici. Jestliže tedy pozemky ze seznamu neprodaných pozemků jsou veřejně nabízeny a žalobce o některé pozemky z tohoto seznamu požádal, vznikla žalovanému fondu povinnost tyto žádané konkrétní pozemky na žalobce převést.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum .
V průběhu dovolacího řízení byl s účinností ke dni 1. 1. 2013 Pozemkový fond České republiky (původně žalovaný) zákonem č. 503/2012 Sb. zrušen (§23), do jeho práv a povinností, včetně práv a povinností ze správních a soudních řízení, jejichž byl účastníkem, vstoupila Česká republika a k výkonu těchto práv a povinností se stal příslušným citovaným zákonem zřízený Státní pozemkový úřad (§22 odst. 1). Nejvyšší soud proto podle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. (který je použitelný i pro dovolací řízení srov. §243c odst. 1 o.sř.) rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalované s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem.
Přípustnost dovolání dovolatele bylo tu třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovoláni i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném, případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), jakož i podle ustanovení zákona č. 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu České republiky.
V působnosti žalovaného Pozemkového fondu ČR, vymezené ustanoveními §2 a §2a zákona č. 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu České republiky (ve znění pozdějších předpisů) je i převádění pozemků ve vlastnictví České republiky na jiné osoby.
Podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. náleží pozemkovému fondu převádět pozemky z vlastnictví státu i oprávněným osobám uvedený v ustanovení §4 zákona č. 229/1991 Sb., kterým nelze vydat pozemky, jež jim byly odňaty způsobem uvedeným v ustanovení §6 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb.
V rozhodnutí odvolacího soudu z 15. 12. 2011, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, bylo správně zdůrazněno, že oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb. převádí pozemkový fond na základě veřejných nabídek a že předpokladem úspěšnosti žádosti o bezúplatný převod pozemku podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. bylo zařazení požadovaných pozemků do veřejné nabídky aktuální v době podání žádosti o převod pozemku podle uvedeného ustanovení §11a zákona o půdě; jen za těchto podmínek pak podle ustanovení §11a odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. uzavře pozemkový fond s oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, smlouvu o převodu pozemku.
Z ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb., ani z ustanovení zákona č. 569/1991 Sb. a ani z vládního nařízení č. 237/2011 Sb., nelze přesvědčivě dovodit názor dovolatele, že seznam neprodaných pozemků podléhá režimu veřejné nabídky a že pozemky v seznamu neprodaných pozemků jsou pozemkovým fondem veřejně nabízeny. Lze v této souvislosti poukázat i na právní závěry z rozhodnutí uveřejněného pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, v němž bylo vyloženo, že i právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat, jde-li o pozemek, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.
Z uvedeného má tedy dovolací soud za to, že v tomto případě odvolací soud ve svém rozhodnutí z 15. 12. 2011 (sp. zn. 54 Co 584/2011 Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě) neřešil žádnou právní otázku v rozporu s hmotným právem nebo právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, a ani právní otázku, která by vůbec nebyla řešena v rozhodování dovolacího soudu. Nebyly tedy u dovolání dovolatele shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu.
Pokud dovolatel ve svém dovolání uplatňoval i výtky co do neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, přicházející v úvahu u dovolání přípustného (viz §241a odst. 3 občanského soudního řádu: „Je-li dovolání přípustné .....“) lze tu jen nad rámec úvah o přípustnosti dovolání v daném případě poznamenat, že v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo: „Vadné nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů jmenovitě stanovených v občanském soudním řádu (srov. nyní §241a o. s. ř.). Dovolacím důvodem nemohou být vady či myly při hodnocení důkazů (§132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, nebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.“
Dovolací soud tedy v tomto případě přikročil podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v tomto dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu