ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1284.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 1284/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce Mgr. Z. H. , zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 32, proti žalované M. M. , zastoupené opatrovníkem JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 35, o zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 103/2008, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2013, č. j. 62 Co 109/2013-142, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. prosince 2012, č. j. 55 C 103/2008-135, jímž žalované nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání pokládá je za přípustné podle „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, dodávajíc, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“, z důvodu, že „otázka osvobození od soudních poplatků je rozhodována odchylně“. Co do důvodu dovolání pak dovolatelka odkazuje na ustanovení „§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.“ Přitom zpochybňuje hodnotící závěry odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, odmítajíc závěr soudu, že své poměry věrohodně neprokázala. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání řádně vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). A konečně má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatelka v posuzovaném případě nedostála. Její odkaz na ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, doprovázený lakonickým tvrzením o „odchylném rozhodování otázky poplatkového osvobození“, řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není. Z dovolatelkou označených zákonných ustanovení je přitom patrno, že při podání dovolání – přes správné poučení odvolacího soudu uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí – vycházela z mylného názoru, že se přípustnost dovolání v dané věci řídí ustanoveními občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, ačkoliv dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno až po uvedeném datu (k tomu srov. též čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Sluší se rovněž dodat, že ustanovení §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (srov. §243b o. s. ř.).
Přitom jediným způsobilým odvolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) může být nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), nikoliv případné vady ve skutkových zjištěních, jimiž dovolatelka své dovolání odůvodňuje, byť veškeré své námitky – nesprávně – podřazuje důvodu uvedenému v „ustanovení §241odst. 2 písm. b) o. s. ř.“.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, část věty před středníkem; §224 odst. 1 a §243c odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2014
Mgr. Petr K r a u s předseda senátu