ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1325.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 1325/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatelů: a) Ing. T. M., P., a b) Ing. M. M., D., zastoupených JUDr. Janem Tuláčkem, advokátem, 169 00 Praha 6, Hošťálkova 89, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. 28Co 142/2013 (žalobců: Ing. T. M., P. – S., a b) Ing. M. M., D., zastoupených JUDr. Janem Tuláčkem, advokátem, 169 00 Praha 6, Hošťálkova 89, proti žalovaným: 1. Ing. J. C.-M., Z., zastoupenému Mgr. Liborem Kaslem, LL.M, advokátem, 110 00 Praha 1, Palackého 740/1, a 2. K. C.-M., zastoupené JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, Slezská 36, o zastavení řízení o určení vlastnictví k nemovistostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14C 23/2011), takto:
I. Dodolání dovolatelů se o d m í t a j í .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Řízení v této právní věci (sp. zn. 14C 23/2011 Okresního soudu v Příbrami) bylo zahájeno vydáním usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 2. 2011, č. j. 14C 53/2008-815, jímž bylo rozhodnuto, že „vzájemný návrh žalovaných Ing. T. M. a Ing. M. M., že jsou podílovými spoluvlastníky (každý z nich ideální jedné poloviny) pozemku parc. č. 1437/22 v katastrálním území D., se vylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí“.
V uvedeném řízení (sp. zn. 14C 23/2011 Okresního soudu v Příbrami) bylo posléze vydáno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 2. 2013, č. j. 14C 23/2011-300, o tom, že řízení se zastavuje a že žalobci Ing. T. M. a Ing. M. M. se vrací soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Žalobcům Ing. T. M. a Ing. M. M. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovaným Ing. J. C.-M. 56.863,75 Kč a K. C.-M. 10.300,- Kč na náhradu nákladů řízení, vše do tří dnů od právní moci uvedeného usnesení ze dne 5. 2. 2013.
O odvolání žalobců Ing. T. M. a Ing. M. M. proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 2. 2013, č. j. 14C 23/2011-300, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2013, sp. zn. 28Co 142/2013. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2013 potvrzeno ve výroku I. (o zastavení řízení) a ve výroku II (o vrácení soudního poplatku), ale bylo změněno ve výroku III. (o nákladech řízení před soudem prvního stupně mezi žalobci a žalovanými) tak, že žalobcům bylo uloženo nahradit společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně žalovanému Ing. J. C.-M. 28.657,50 Kč do tří dnů od právní moci odvolacího soudu a žalované K. C.-M. náklady řízení před soudem prvního stupně 4.033,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení odvolacího soudu. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému Ing. J. C.-M. na náhradu těchto nákladů částku 1.875,50 Kč a žalované K. C.-M. částku 1.875,50 Kč, vše do tří dnů od právní moci usnesení odvolacího soudu.
Odvolací soud se zabýval nejdříve i námitkami žalobců týkajícími se uplatňované podjatosti soudců JUDr. Josefa Pelcnera (z Okresního soudu v Příbrami), neboť ze strany žalobců bylo namítáno, že v důsledku postupu uvedeného soudce v tomto řízení nebylo postaveno najisto, zda nejde o řízení s cizím prvkem, když tu účastníkem řízení, podle názoru žalobců, byl cizí státní příslušník nebo český občan zdržující se v cizině; tuto námitku „odvolací soud neshledal opodstatněnou s ohledem zejména na skutečnost, že v době zahájení řízení v této právní věci (vedené pod sp. zn. 14C 23/2011 Okresního soudu v Příbrami) měli oba žalovaní bydliště v České republice“.
Odvolací soud tedy v souvislosti s námitkami měl za to, že v řízení v této právní věci nebyly shledány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit pochybnosti o podjatosti soudce rozhodujícího v této právní věci (jakož i v dříve pravomocně skončeném řízení v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14C 53/2008).
V uvedené právní věci sp. zn. 14C 53/2008 Okresního soudu v Příbrami bylo pak ve věci samé rozhodnuto o určovací žalobě týkající se určení vlastnictví k pozemku parc. č. 1437/22 v katastrálním území D., a to v neprospěch účastníků řízení Ing. T. M. a Ing. M. M., když rozsudek Okresního sodu v Příbrami ze dne 24. 6. 2008, č. j. 14C 53/2008-143 (ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 27. 1. 2009, č. j. 14C 53/2008-304) byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 28Cdo 228/2009, a dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením dovolacího soudu ze dne 22. 3. 2011 (28Cdo 462/2011 Nejvyššího soudu).
Protože i v tomto případě (řešeném pak u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14C 23/2011) bylo předmětem řízení určení vlastnictví ke spornému pozemku parc. č. 1437/22 v katastrálním území D., byl odvolací soud toho názoru (shodně se závěrem soudu prvního stupně), že je tu ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu důvodné zastavení řízení z důvodu překážky věci již pravomocně rozhodnuté, neboť tento spor se týkal stejných účastníků řízení jako ve sporu vedeném dříve pod sp. zn. 14C 53/2008 Okresního soudu v Příbrami (v němž již bylo pravomocně rozhodnuto uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 28Cdo 228/2009), jímž byla pravomocně rozhodnuta otázka vlastnického práva k předmětnému pozemku parc. č. 1437/22 v katastrálním území D.).
Odvolací soud neshledal doloženými a důvodnými výhrady Ing. T. M. a Ing. M. M., že řízení tu mělo být přerušeno (do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46A 57/2012), popřípadě že všechny jejich námitky měly být posouzeny též jako žaloba pro zmatečnost nebo žaloba na obnovu řízení, když tyto výhrady a námitky nebylo možné shledat důvodnými a nebylo možné je považovat za změnu žaloby ve smyslu ustanovení §95 občanského soudního řádu (při pouhé změně právní kvalifikace nároku při nezměněném vylíčení rozhodujících skutečností).
Odvolací soud shledal věcně správným i výrok II. usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 2. 2013, č. j. 14C 23/2011-300, kterým bylo rozhodnuto, že žalobcům se vrací soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, který zaplatili s podáním návrhu (a to s poukazem na ustanovení §10 odst. 3, věta první, zákona č. 549/1991 Sb. ve znění platném do 1. 9. 2011).
Z uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil výroky I. a II. usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 2. 2013, č. j. 14C 23/2011-300, jako věcně správné podle ustanovení §219 občanského soudního řádu.
Odvolací soud však změnil za použití ustanovení §220 odst. 1 občanského soudního řádu výrok uvedeného usnesení o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení, neboť „musel vycházet z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, Pl.ÚS 25/12, kterým byla zrušena dne 7. 5. 2013 vyhláška č. 484/2000 Sb. Odvolací soud k tomu dovozoval, že v obou uvedených řízeních (sp. zn. 14C 53/2008 Okresního soudu v Příbrami a sp. zn. 14C 23/2001 Okresního soudu v Příbrami) byli dovolatelé Ing. T. M. a Ing. M. M. v řízení neúspěšnými a stíhá je tedy povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 a §146 odst. 2, věta první, občanského soudního řádu, ale podle ustanovení §9 odst. 3 písm. a) ve vztahu k §7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (včetně i náhrady cestovních výdajů).
O nákladech odvolacího řízení, které skončilo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 28Co 228/2009, bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení §157 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu a podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Pokud šlo o náklady řízení vedeného o vzájemném nároku žalobců o určení jejich vlastnického práva ke spornému pozemku, rozhodl o nich odvolací soud s poukazem zejména na ustanovení §224 odst. 1, §148 odst. 1 §151 odst. 1 občanského soudního řádu a dále podle ustanovení §9 odst. 3 písm. a), §7 bod 5 a §11 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. 28Co 142/2013 Krajského soudu v Praze bylo doručeno žalobcům Ing. T. M. a Ing. M. M. dne 26. 7. 2014 a dovolání ze strany těchto dovolatelů bylo dne 23. 9. 2014 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedení dovolatelé, zastoupení advokátem JUDr. Janem Tuláčkem, ve svém dovolání podaném dne 20. 2. 2014, navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. 28Co 142/2013 Krajského soudu v Praze, i usnesení Obvodního soudu v Příbrami ze dne 5. 2. 2013 č. j. 14C 23/2011-300, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Příbrami. Uvedení dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že jejich dovoláním napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci.
Uvedení dovolatelé mají za to, že v tomto případě „jde o situaci, kdy neexistuje jednoznačný právní názor na to, kdo je oprávněným vlastníkem nemovitosti, pokud by na jedné straně existoval vklad vlastnického práva v katastru nemovitostí, podepřený určovacím rozhodnutím znějícím na vlastníka uvedeného v katastru, a na druhé straně by existovalo rozhodnutí soudu podle části páté občanského soudního řádu, které by zrušilo rozhodnutí pozemkového úřadu, na jehož základě by bylo toto vlastnické právo zapsáno. Proto žalobci žádali o přerušení řízení u Okresního soudu v Příbrami, v němž se projednávala žaloba na určení vlastnického práva do doby, než rozhodne jiný soud v řízení podle páté části občanského soudního řádu, když na rozhodnutí v tomto řízení bude záležet i určení, kdo je vlastníkem pozemku. Soud prvního stupně tu, podle názoru dovolatelů, formalisticky lpěl na presumpci správnosti rozhodnutí, i když toto rozhodnutí bylo napadeno v probíhajícím řízení podle páté části občanského soudního řádu. Dále dovolatelé zdůrazňovali, že „toto řízení bylo zahájeno zcela neobvykle a bez právního důvodu z moci úřední, nikoli na základě podání žalobců“. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 28Co 228/2009, stanovil, že žalobní návrh (na č. l. 208-212 spisu sp. zn. 14C 53/2008 Okresního soudu v Příbrami) bude považován za žalobu podle části páté občanského soudního řádu. V řízení ve věci sp. zn. 14C 230/2011 Okresního soudu v Příbrami, proti kterému směřuje toto dovolání dovolatelů,“ neměli žalobci v úmyslu podávat určovací žalobu, ale toto řízení bylo Okresním soudem v Příbrami založeno a žalobci je chápou jako jedinou možnost jak zachovat lhůtu k případnému podání návrhu na obnovu řízení (eventuálně žaloby pro zmatečnost) do doby než rozhodne soud v řízení podle páté části občanského soudního řádu. Dovolatelé mají za to, že „pokud nebudou výše uvedená rozhodnutí zrušena, může nastat situace, kdy vlastníci dnes zapsaní v katastru nemovitostí nebudou mít nabývací titul, kterým bylo rozhodnutí pozemkového úřadu, protože rozhodnutí bude soudem v řízení podle části páté zrušeno, a tedy by se svého vlastnictví mohl ujmout pravoplatný vlastník, a bude nutno podat návrh na obnovu řízení; k tomu ale tu bylo nebezpečí marného uplynutí lhůty, což bude v rozporu se zásadou procesní ekonomie a bude to zatěžovat tohoto vlastníka dalšími náklady“. S tím souvisí i otázka soudních nákladů; ty by totiž nemusely vůbec nebo z větší části nastat, kdyby soud prvního stupně řízení přerušil a nikoli zastavil.
Přípustnost a důvodnost dovolání dovolatelů proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2013 (sp. zn. 29Co 147/2013 Krajského soudu v Praze) bylo tu třeba posoudit zejména podle ustanovení §237 a §241a odst. 1 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu je dovolání přípustné (není-li stanoveno jinak – srov. §238 občanského soudního řádu) proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§241a odst. 2 občanského soudního řádu).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu, podle něhož jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. V tomto smyslu odvolací soud ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2013 (sp. zn. 28Co 142/2013 Krajského soudu v Praze) poukazoval na to, že o určovací žalobě týkající se sporného pozemku parc. č. 1437/22 v katastrálním území D. bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 6. 2008, č. j. 14C 53/2008-143 (ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 27. 1. 2009, č. j. 14C 53/2008-304), který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 28Co 228/2009; dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2011, 28Cdo 462/2011. Uvedeným soudním rozhodnutím bylo rozhodnuto, že Ing. J. C.-M. a K. C.-M. jsou podílovými vlastníky, každý z jedné ideální poloviny, pozemku parc. č. 1437/22 v katastrálním území D. V důsledku toho také uvedené pravomocné rozhodnutí bylo překážkou opětovného projednávání (v řízení před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 14C 23/2011) vzájemného návrhu Ing. T. M. a Ing. M. M. na určení jejich podílového spoluvlastnictví ke spornému pozemku parc. č. 1437/22 v katastrálním území D., když tento spor o uvedený pozemek se týká stejných účastníků řízení jako spor vedený pod rovněž již uvedenou spisovou značkou 14C 53/2008 Okresního soudu v Příbrami.
Vzhledem k této jednoznačné okolnosti předcházejícího pravomocného rozhodnutí o téže právní věci, šlo tu v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2013 (sp. zn. 28Co 142/2013 Krajského soudu v Praze) o přímou aplikaci kogentního ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu na daný případ, které nepředcházelo řešení otázky procesního či hmotného práva s odchýlením se od rozhodovací praxe dovolacího soudu či o řešení právní otázky odvolacím soudem, která by byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně (či dosud vůbec neřešena při této jednoznačné aplikaci kogentního ustanovení §195a odst. 5 občanského soudního řádu); nešlo tu rovněž o to, že by dovolacím soudem již vyřešená právní otázka měla být v tomto konkrétním případě posouzena jinak. Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu, když aplikace kogentního ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu měla nepochybně za následek zastavení řízení pro nesplnění podmínky řízení (§103 a §104 odst. 1 a odst. 2 občanského soudního řádu).
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit svým usnesením podle ustanovení §243 odst. 1 a §243f odst. 1 občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a dalším účastníkům řízení v dovolacím řízení doložené náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 6. května 2014
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu