ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1443.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 1443/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce: DRUŽBA, stavební bytové družstvo , IČ: 000 47 708, se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 6, zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému: statutární město Brno, IČ: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, o zaplacení částky 34.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 111/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2014, č. j. 15 Co 350/2013-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž tento soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. června 2013, č. j. 115 C 111/2012-69, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 34.900,- Kč „oproti odevzdání id. 21948/23394 pozemku parc. č. 2000 v katastrálním území S. L.“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se řízení končí, stanoví §237 o. s. ř.
Dovolání podle §237 o. s. ř. není ovšem přípustné, mimo jiné, „proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“ (srov. §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 34.900,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50.000,- Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní. Okolnost, že dovolateli rozsudkem uložená povinnost je případně podmíněna vzájemným plněním druhé strany, při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ust. §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. významná není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 33 Odo 1495/2006, uveřejněné pod č. 68/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; shodně též usnesení ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. 28 Cdo 355/2014).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na jejich náhradu řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu