ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1598.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 1598/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce: K. W. , zastoupeného JUDr. Štěpánem Romanem, advokátem se sídlem v Praze 7, Letohradská 40, proti žalované: P. R. , zastoupené Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, o zaplacení částky 368.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 604/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2013, č. j. 19 Co 277/2013-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.196,- Kč k rukám JUDr. Vratislava Urbáška, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud zčásti změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 167.701,38 Kč s příslušenstvím, zatímco v části ukládající žalované zaplatit žalobci částku 136.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), stejně tak jako ve výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba v části o zaplacení 200.298,62 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II). Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K otázce jeho přípustnosti uvedl tolik, že „dovolání je přípustné podle §237 OSŘ“. Právní posouzení věci odvolacím soudem, zejm. pak co do aplikace ust. §454 občanského zákoníku, pokládá za nesprávné a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). A konečně má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatel v posuzovaném případě nedostál. Jeho pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není. Nadto dovolání postrádá i vymezení rozsahu, v jakém se rozsudek odvolacího soudu (čítající více výroků s dělitelným plněním) napadá.
Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, jak pak povinen nahradit žalované (jež podala vyjádření k dovolání) náklady dovolacího řízení (srov. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta (z tarifní hodnoty 368.000,- Kč) ve výši 9.780,- Kč (srov. §6 odst. 1, §7 bod 6 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300,- Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad v částce 2.116,80 Kč
(srov. §137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), tj. celkem 12.196,80 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu