ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1700.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 1700/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce DRUŽBA, stavebního bytového družstva, IČ 00047708 , se sídlem Brně, Kapucínské nám. 6, zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu , se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, o zaplacení částky 25.768 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 108/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2014, č. j. 15 Co 351/2013-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil v napadených výrocích I. a III. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 115 C 108/2012-82, kterým byla ve výroku I. žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25.768 Kč oproti odevzdání id. 8030/11593 pozemku p. č. 1426/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 372 m2 nyní zapsaného na LV č. 1269 pro obec B., k. ú. N. L. Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 o. s. ř. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolatel, který (jak uvedeno shora) „dovolání směřuje proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí“, nicméně ve vztahu k akcesorickému výroku neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci, takže ohledně něho neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva. Dovolání proti tomuto výroku proto není přípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.) odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na jejich náhradu řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu