ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1777.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 1777/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce: DRUŽBA, stavební bytové družstvo , IČ: 000 47 708, se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 6, zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému: statutární město Brno, IČ: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, o zaplacení částky 32.711,- Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 115/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2013, č. j. 15 Co 269/2013-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž tento soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2013, č. j. 115 C 115/2012-74, ve výroku pod bodem I, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 32.711,- Kč „oproti odevzdání id. 19215/19620 pozemku parc. č.1989 v katastrálním území S.“ (výrok I); současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II a III).
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se řízení končí, stanoví §237 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. „dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“.
Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce
32.711,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50.000,- Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní ani o věc uvedenou v §120 odst. 2 o. s. ř. Okolnost, že dovolateli rozsudkem uložená povinnost je případně podmíněna vzájemným plněním druhé strany, při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ust. §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. významná není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 33 Odo 1495/2006, uveřejněné pod č. 68/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; shodně též usnesení ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. 28 Cdo 355/2014).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na jejich náhradu řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu