ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2078.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 2078/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Petrem Krausem ve věci žalobců: a) Ing. P. U. , a b) Ing. J. U. , H., zastoupených JUDr. Jiřím Pitronem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 145, proti žalovanému 3AD arquitectonica s. r. o. , IČ: 25865064, se sídlem v Opavě – Předměstí, Na Rybníčku 521/56, zastoupenému Mgr. Martinem Hofmanem, advokátem se sídlem v Opavě, Solná 447/27, o zaplacení částky 267.005,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 82/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2013, č. j. 8 Co 1015/2012-234, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení rovným dílem celkovou částku 18.886,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Pitrona, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 30. května 2012, č. j. 26 C 82/2010-142 (ve znění rozsudku jej doplňujícího), jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům částku 267.005,- Kč se specifikovaným příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. K otázce jeho přípustnosti uvedl tolik, že „se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe“. Co do důvodů má žalovaný za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že soud „opominul zákonná ustanovení vztahující se na úpravu smlouvy o dílo“; přitom zpochybňuje též skutková zjištění soudu vážící se k závěru o (ne)poskytnutí součinnosti k provedení díla (zpracování projektové dokumentace) a o odstoupení od smlouvy o dílo pro prodlení žalovaného s provedením díla (po němž žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobcům přijaté peněžní plnění). Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou konkrétní právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) k projednání dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatel v posuzovaném případě nedostál. Aplikace ustanovení §43 o. s. ř. je přitom v dovolacím řízení vyloučena (srov. §243b o. s. ř.).
Pro úplnost sluší se uvést, že dovolaní žalovaného – založené zde též na kritice správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu – nemůže obstát i proto, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) může být jedině nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), totiž otázky týkající se výlučně výkladu a aplikace práva na zjištěný skutkový stav.
Podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobcům účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, sestávající z odměny advokáta ve výši 15.008,- Kč (§7 bod 6, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. d/ a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrady hotových výdajů advokáta v částce 600,- Kč (§13 odst. 3 cit. vyhlášky) a částky 3.278,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem 18.885,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. ledna 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu