ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2228.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 2228/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Petrem Krausem ve věci žalobce: město Polička , IČ: 00277177, se sídlem v Poličce, Palackého náměstí 160, zastoupeno JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rybníček 4, proti žalovaným: 1) J. V. , 2) Ing. K. W. , a 3) Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. , IČ: 60112344, se sídlem v Poličce, Pivovarská 151, všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 12 C 129/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králová – pobočka v Pardubicích ze dne 7. března 2013, č. j. 22 Co 514/2010-377, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jako „odvolací soud“) zrušil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. srpna 2010, č. j. 12 C 129/2006-310, jímž bylo určeno, že „městské opevnění v Poličce postavené na pozemcích stavební parcela p. č. 233, stavební parcela p. č. 234 a stavební parcela p. č. 235 v obci a katastrálním území P. je ve vlastnictví města Polička (žalobce)“. Odvolací soud shledal rozsudek okresního soudu pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelným a dílčí závěry v něm uvedené označil za předčasné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K otázce jeho přípustnosti uvedl tolik, že „dovolání podává z důvodů uvedených v ust. §237 o. s. ř.“. Obsahem dovolání (co do jeho důvodů) je pak polemika se závěry odvolacího soudu; přitom žalobce vyzdvihuje závěry soudu prvního stupně, a to i co do rozsahu tímto soudem provedeného dokazování. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) tedy dovolatel v posuzovaném případě nedostál. Aplikace ustanovení §43 o. s. ř. je přitom v dovolacím řízení vyloučena (srov. §243b o. s. ř.).
Pro úplnost sluší se uvést, že dovolatelem napadené usnesení odvolacího soudu je primárně založeno nikoliv na jiném právním posouzení, než které o věci učinil soud prvního stupně, nýbrž na kritice tímto soudem provedeném dokazování a na nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Přitom jediným způsobilým odvolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) může být právě nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
I o náhradě nákladů dovolacího řízení pak rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, část věty před středníkem; §243b o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. ledna 2014
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu