ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2733.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2733/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce M. M, , zastoupeného Mgr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v Havířově – Město, Horní 1433/2a, proti žalované J. M. , zastoupené JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou se sídlem v Havířově – Město, Pavlovova 8, o zaplacení částky 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 118 C 5/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. září 2013, č. j. 57 Co 374/2013-224, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované částku 13.794,- Kč k rukám JUDr. Vandy Bielecké, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. listopadu 2012, č.j. 118 C 5/2010-163, ve výroku o věci samé, jímž tento soud rozhodl, že se zamítá žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 700.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení .
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.
Předmětem řízení je žalobcem uplatněné právo na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se mělo žalované dostat zhodnocením domu v jejím vlastnictví (§451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, že sporné právo, o němž jde, účastníci upravili dohodou o narovnání (§585 obč. zák.), jíž uzavřeli dne 13. 5. 2009 a podle níž se žalobci dostalo sjednaného plnění. Na základě hodnocení provedených důkazů, včetně posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, dochází odvolací soud k závěru, že při uzavření dohody žalobce nejednal v duševní poruše, která by jej činila k danému úkonu neschopným (§38 odst. 2 obč. zák.). K dodatečně uplatněnému odstoupení od smlouvy (dne 12. 3. 2013) odvolací soud uzavírá, že jeho účinky nemohly nastat již proto, že se žalovaná dovolala promlčení, v situaci, kdy žalobce dané právo uplatnil až po uplynutí tříleté promlčecí doby (§100 a 101 obč. zák.).
Zpochybňuje-li žalobce závěry znaleckého posudku o svém duševním stavu v době uzavírání dohody, napadá tím správnost hodnocení v řízení provedených důkazů (§132 o. s. ř.), které není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění. Se závěrem odvolacího soudu dovolatel nesouhlasí nikoliv proto, že by se odvolací soud měl dopustit omylu při právním posouzení věci, nýbrž proto, že odvolací soud aplikoval právo na skutkový závěr, s nímž dovolatel nesouhlasí. Námitky proti skutkovým závěrům však nejsou námitkami proti právnímu posouzení věci (dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř.).
K námitkám dovolatele, že odvolací soud věc neposuzoval též z hlediska ustanovení §48 a 49 obč. zák. a se zřetelem ke všem tvrzeným okolnostem nezkoumal, zda dohoda o narovnání byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, sluší se připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu zde spočívá na posouzení, že právo odstoupit od smlouvy (pokud zde je) žalobce uplatnil až po uplynutí promlčecí doby a jelikož se žalovaná dovolala promlčení, účinky odstoupení od smlouvy vůči ní nenastaly. [Závěr, že právo účastníka odstoupit od smlouvy, zakotvené v ust. §48 odst. 1 obč. zák., je právem majetkovým, které se promlčuje v tříleté promlčecí době podle §101 obč. zák., je v rozhodovací praxi soudů přijímán zcela jednoznačně – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo 633/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2002, sp. zn. 33 Odo 755/2001, nebo rozsudek ze dne 16. ledna 2007, 30 Cdo 2047/2006]. Z uvedeného vyplývá, že i tyto námitky dovolatele jsou bezcenné, za situace, kdy účinky odstoupení nemohly vůči žalované nastat již z důvodu promlčení práva. Vůči posouzení otázky promlčení práva pak dovolatel žádné námitky nevznáší.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., přičemž dovoláním napadené rozhodnutí nepatří ani mezi rozhodnutí, jež jsou vyjmenována v ustanovení §238a o. s. ř.
Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je pak povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a 146 odst. 3 o. s. ř.), k nimž patří odměna advokátky zastupující v řízení žalovanou, v částce 11.100,- Kč (§6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), náhrada hotových výdajů advokátky stanovená paušální částkou 300,- Kč (§13 odst. 3 cit. vyhlášky) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2.394,- Kč (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), tj. celkem 13.794,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu