ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.3155.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 3155/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobců a) Ing. D. K. , Š., a b) K. B. , Š., obou zastoupených Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, proti žalovaným 1) JUDr. Jarmile Šléškové , notářce se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 12, zastoupené JUDr. Radovanem Mrázkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 11, a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s. , Vienna Insurance Group , IČO 47116617, sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 3, o náhradu škody , vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 379/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 1. 12. 2011, č. j. 12 Co 232/2011-217, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit první žalované náklady dovolacího řízení ve výši 26.426,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Radovana Mrázka, advokáta se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 11.
III. Žalobce b) je povinen zaplatit první žalované náklady dovolacího řízení ve výši 26.426,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Radovana Mrázka, advokáta se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 11.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně a) se po žalovaných domáhala zaplacení částky v celkové výši 3.306 821,50 Kč (2.500.000,- Kč + 239.155,50 Kč + 567.666,- Kč) s příslušenstvím. Žalobce b) se po žalovaných domáhal zaplacení částky v celkové výši 3.307.541,50 Kč (2.500.000,- Kč + 239.875,50 Kč + 567.666,- Kč) s příslušenstvím. Žalobci své nároky odůvodnili tím, že jsou společníky společnosti K + B SU, spol. s r. o. (dále jen „Společnost“ ), o jejíž koupi v říjnu roku 2000 projevily zájem třetí osoby. Dne 30. 1. 2001 se konala valná hromada Společnosti, z níž první žalovaná pořídila dva notářské zápisy. První notářský zápis, sp. zn. NZ 32/2001, N 33/2001, dokumentuje změnu obsahu společenské smlouvy Společnosti tím způsobem, že bylo změněno sídlo Společnosti. Druhý notářský zápis, sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001, dokumentuje jednání valné hromady, která udělila souhlas s převodem obchodních podílů, odvolala dosavadní jednatele a jmenovala jednatele nového. Notářský zápis sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001, je dle žalobců vadný mimo jiné z toho důvodu, že souhlas s převodem obchodních podílů nemohl být valnou hromadou učiněn bez předchozí změny společenské smlouvy, která převod na jinou osobu než druhého společníka zakazovala. První žalovaná si této skutečnosti měla být vědoma a měla je na ni upozornit. Žalobci dále uvedli, že Krajský soud v Ostravě následně s ohledem na znění společenské smlouvy zakazující převod obchodních podílů na osoby stojící mimo Společnost zamítl zápis na změnu společníků Společnosti. V důsledku plnění na základě neplatné smlouvy o převodu obchodního podílu, jmenování domnělého nabyvatele obchodního podílu jednatelem Společnosti a jeho jednání jménem Společnosti vznikla žalobcům škoda.
První žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, což odůvodnila především tím, že neporušila svou zákonnou povinnost, že žalobci směšují dva různé typy notářských zápisů a argumentují zněním právních předpisů, které nabylo účinnosti až v pozdější době. Dále první žalovaná uvedla, že žaloba je v otázce popisu vzniklé újmy zcela nedostatečná, přičemž je navíc zřejmé, že k jejímu vzniku došlo výhradně z důvodů na straně žalobců. První žalovaná zpochybnila rovněž existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, popřela svou pasivní legitimaci a z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení.
Druhá žalovaná rovněž navrhla, aby soud žalobu zamítl, k čemuž zejména uvedla, že první žalovaná se nedopustila žádného nesprávného úředního postupu. Dále druhá žalovaná zpochybnila výši požadované škody a vznesla námitku promlčení.
Okresní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, č. j. 16 C 379/2009-159, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 1. 2011, č. j. 16 C 379/2009-170, žalobu zamítl, což odůvodnil následovně. Notářským zápisem sp. zn. NZ 32/2001, N 33/2001, sepsaným podle §80a zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu (dále jen „notářský řád“ ) v rozhodném znění, první žalovaná osvědčila právní jednání Společnosti spočívající ve změně sídla, když v souladu s uvedeným ustanovením notářského řádu ověřila, zda změna sídla je v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty; tento notářský zápis nevykazuje žádné vady. V případě notářského zápisu sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001 se dle soudu prvního stupně jednalo o notářský zápis dle §77 notářského řádu v rozhodném znění, který toliko osvědčuje průběh a rozhodnutí mimořádné valné hromady, pročež prvá žalovaná neodpovídá za to, zda rozhodnutí valné hromady bylo učiněno v souladu se zákonem a zakladatelskými listinami. Dle soudu prvního stupně mohla být důvodem pro zvolení tohoto typu notářského zápisu skutečnost, že k převodu obchodních podílů došlo samostatným právním úkonem – smlouvou o převodu obchodního podílu sepsanou advokátem – a zřejmě tak bylo předpokládáno, že při uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu bylo postupováno v souladu se zakladatelskými listinami a právními předpisy. Soud prvního stupně uzavřel, že první žalovaná postupovala v souladu s notářským řádem a žádného protiprávního jednání se nedopustila. Soud prvního stupně se dále ztotožnil i s námitkou promlčení vznesenou žalovanými a uvedl, že žalobci neprokázali ani vznik škody.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 1. 12. 2011, č. j. 12 Co 232/2011-217, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně posoudil notářský zápis sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001, jakož i se závěrem, že první žalovaná postupovala v souladu s notářským řádem.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále také „dovolatelé“ ) dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ( „napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, zda došlo k nesprávnému výkonu notářské činnosti“ ), ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ( „pro porušení našich ústavně zaručených práv obecným soudem“ ) a dále pak v tom, že soudy nižších stupňů rozhodovaly v rozporu s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu. Jako dovolací důvod dovolatelé uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelé ve svém dovolání především namítali, že bylo povinností první žalované zkontrolovat, zda společenská smlouva odpovídá jejich úmyslu. Kdyby tak učinila, přijali by potřebná opatření a ke vzniku škody by nedošlo. Skutečnost, že první žalovaná chybně nadepsala notářský zápis sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001 jako „osvědčení právně významné skutečnosti“ , ačkoliv ho měla označit stejně jako notářský zápis sp. zn. NZ 32/2001, N 33/2001 (tj. jako „osvědčení požadovaných formalit a právních jednání společnosti“ ), nemůže mít vliv na to, jakou právní normou se tento notářský zápis řídí. Soudy neměly při posuzování obsahu notářského zápisu vycházet toliko z jeho označení, ale měly přihlížet rovněž k úmyslu dovolatelů převést své obchodní podíly na Společnosti na třetí osoby. Pokud první žalovaná zvolila nesprávnou formu notářského zápisu, nelze to klást k jejich tíži. Volba typu notářského zápisu závisela pouze na zákonem předepsané formě, o této skutečnosti měla první žalovaná dovolatele poučit, přičemž chybně zvolený typ notářského zápisu nelze klást k jejich tíži. Pokud by si notář sám mohl volit režim notářského zápisu, bylo by to nutné považovat za obcházení odpovědnosti za škodu. Dovolatelé dále uvedli, že prokázali, že si objednali notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, a nikoliv osvědčení právně významné skutečnosti. Soudy nižších stupňů se dle dovolatelů nezabývaly zásadní otázkou, proč je ze zákona uloženo notářům vyhotovovat jakoukoliv změnu společenské smlouvy formou notářského zápisu. Pokud přitom soudy odůvodnili, že tato povinnost není dána, zůstává otázkou, proč se nevypořádaly s prohlášením první žalované, že „formality a právní jednání, k nimž byla společnost či její orgány povinny před přijetím následujících rozhodnutí valné hromady, byly učiněny a jsou v souladu se zákonem i společenskou smlouvou.“ Rozhodnutí soudů nižších stupňů je dle dovolatelů rovněž v rozporu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu (konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2217/2009, rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 176/2008, a nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).
První žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání dovolatelů je v části týkající se jeho přípustnosti vnitřně rozporné a že přípustnost dovolání nemůže být v posuzované věci založena uplatněním dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 o. s. ř. První žalovaná dále uvedla, že dovolatelé ve své argumentaci zaměňují několik různých typů činností notáře, přičemž v případě notářského zápisu sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001, se jedná o notářský zápis dle §77 notářského řádu. První žalovaná proto neměla povinnost ani právo do průběhu valné hromady jakkoliv zasahovat. Není pravdou, že by dovolatelé prokázali objednávku určitého typu notářského zápisu; k této otázce naopak nebylo vedeno žádné dokazování. Nelze souhlasit ani s tím, že první žalovaná měla v předmětné věci sepsat notářský zápis dle §80a a násl. notářského řádu.
Druhá žalovaná se k dovolání dovolatelů nevyjádřila.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání ze dne 30. 3. 2012 je včasné, podané oprávněnými osobami zastoupenými advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř. v relevantním znění (tedy ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. a účinném ke dni vydání rozsudku odvolacího soudu, srov. přechodné ustanovení v čl. II bodě 7 zákona č. 404/2012 Sb.; dále jen „o. s. ř." ).
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není ani rozhodnutím měnícím [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž soud prvního stupně rozhodl „jinak“ ) byl odvolacím soudem zrušen [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží . Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a naopak je zásadně vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o. s. ř.) nebo namítanou vadou řízení [§241a odst. 2 písm. b)]. Námitkou dovolatelů, že prokázali, že si objednali notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, a nikoliv osvědčení právně významné skutečnosti, proto přípustnost dovolání založena být nemůže (k této námitce dále viz níže).
Nejvyšší soud se problematikou notářských zápisů ve všech výše popsaných a pro posouzení této věci rozhodných souvislostech doposud nezabýval (k důvodům, proč se závěry uvedené v rozhodnutích, na něž dovolatelé ve svém dovolání odkazují, v posuzované věci neuplatní, viz dále). Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání dovolatelů proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že podle §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí . V posuzované věci však dovolání směřuje proti meritornímu rozsudku a nikoliv proti usnesení ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí a je proto zřejmé, že tímto ustanovením přípustnost dovolání být založena nemůže. Rovněž tvrzení uváděné dovolateli v souvislosti s ustanovením §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., tedy porušení jejich ústavně zaručených práv obecným soudem, není důvodem, jenž by sám o sobě mohl založit přípustnost jejich dovolání.
D. Důvodnost
Jelikož k sepsání notářského zápisu sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001 došlo 30. 1. 2001, je pro posouzení věci rozhodné znění notářského řádu k tomuto dni.
Podle §2 notářského řádu v rozhodném znění notářskou činností se pro účely tohoto zákona rozumí sepisování veřejných listin o právních úkonech, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, přijímání listin do úschovy a dále přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám .
Podle §72 odst. 1 písm. e) notářského řádu v rozhodném znění notář osvědčuje na žádost skutečnosti a prohlášení, které by mohly být podkladem pro uplatňování nebo prokazování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky. Notář provádí zejména tato osvědčení: o průběhu valných hromad a schůzí právnických osob (dále jen "valná hromada").
Podle §77 odst. 1 notářského řádu v rozhodném znění notář osvědčí průběh valných hromad v notářském zápisu, v němž uvede místo a dobu konání valné hromady, zaznamená přijatá usnesení a z průběhu valné hromady vše, co je důležité pro posouzení řádného postupu jednání.
Podle §80a odst. 1 notářského řádu v rozhodném znění notář sepíše na žádost notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis pořízení takového notářského zápisu vyžaduje . (odstavec 1) Notář je povinen osvědčit existenci právních jednání a formalit, ke kterým je právnická osoba, popřípadě její orgán povinen a při kterých byl notář přítomen, včetně jeho vyjádření o souladu s právními předpisy, a současně je povinen osvědčit, zda rozhodnutí orgánu právnické osoby, o němž sepisuje notářský zápis, bylo přijato, a uvést své vyjádření, zda obsah rozhodnutí je či není v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty právnické osoby. (odstavec 2)
Notář při osvědčování právně významných skutečností a prohlášení (jež je upraveno v části šesté notářského řádu, oddíle třetím „Osvědčování právně významných skutečností a prohlášení“ , konkrétně v §72 až §80 notářského řádu) zásadně nepůsobí jako právní rádce. Jeho úkolem je toliko zaznamenat v listině skutečnost, která před ním nastala, nebo prohlášení, které před ním bylo učiněno. V zájmu nestranného osvědčení notář (na rozdíl od sepisování listin o právních úkonech, jež je upraveno v části šesté notářského řádu, oddíle prvním, resp. druhém, konkrétně v §62 až 71c notářského řádu) nezasahuje do děje, nepoučuje a není odpovědný za to, že před ním učiněný úkon nebo probíhající děj je v souladu se zákonem. Význam tohoto osvědčení spočívá v tom, že příslušný notářský zápis je důkazem o tom, zda, kdy a jakým způsobem byly úkony učiněny nebo se staly události nebo bylo učiněno prohlášení; také touto činností tak notář pomáhá předcházet sporům, avšak, na rozdíl od sepisování veřejných listin o právních úkonech, pouze nepřímo (srov. obdobně Jindřich, M. in Bílek, P., Drápal, L., Jindřich, M., Wawerka K. Notářský řád a řízení o dědictví . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 15 a 207).
Uvedená zásada, dle které notář při osvědčování právně významných skutečností působí nestranně a nezasahuje do děje, byla výrazně modifikována zákonem č. 370/2000 Sb., který s účinností od 1. 1. 2001 doplnil část šestou notářského řádu o oddíl čtvrtý nazvaný „Notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby“ , konkrétně o §80a násl; je přitom nepochybné, že tento „nový“ notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby je svou povahou notářským zápisem o osvědčení právně významné skutečnosti a nikoliv notářským zápisem o právním úkonu (srov. např. dovolateli v dovolání uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 176/2008, jež je – stejně jako další níže citované rozhodnutí Nejvyššího soudu – k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ; v literatuře srov. např. Jindřich, M. in Bílek, P., Drápal, L., Jindřich, M., Wawerka K. Notářský řád a řízení o dědictví . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 16). Zásadní rozdíl mezi osvědčením upraveným v části šesté oddílu třetím notářského řádu, tedy i osvědčením o průběhu valné hromady a schůzi právnické osoby podle §77 notářského řádu, a notářského zápisu (resp. osvědčení) o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle §80a a násl. notářského řádu spočívá v tom, že notář při vyhotovování posledně uvedeného notářského zápisu kromě vlastního osvědčení musí projevit také svůj názor na to, zda byly při přijímání příslušného rozhodnutí splněny předepsané formality, jakož i na to, zda je obsah takového rozhodnutí v souladu s právními předpisy a se zakladatelskými dokumenty právnické osoby.
Jak přitom bez všech pochybností plyne z §80a odst. 1 in fine notářského řádu v rozhodném znění, tedy ve znění před novelou provedenou zákonem 216/2005 Sb. ( pokud zvláštní právní předpis pořízení takového notářského zápisu vyžaduje ), tento typ notářského zápisu byl notář oprávněn za rozhodného právního stavu vyhotovit pouze v případě, že to zvláštní právní předpis vyžadoval; tímto zvláštním předpisem byl a až doposud je jen obchodní zákoník v případech, kdy se v něm uvádí „o rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis“ (srov. opětovně Jindřich, M. in Bílek, P., Drápal, L., Jindřich, M., Wawerka K. Notářský řád a řízení o dědictví . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 15 a 207). Obchodní zákoník ve znění k 30. 1. 2001, tedy ke dni, kdy byl první žalovanou vyhotoven notářský zápis sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001, přitom nevyžadoval pořízení notářského zápisu ani pro převod obchodního podílu, ani pro odvolání nebo jmenování jednatelů (ani k jednomu ostatně nedochází změnou společenské smlouvy). Stručně řečeno, první žalovaná nebyla k vyhotovení osvědčení podle §80a a násl. notářského řádu (alespoň pokud se týká převodu obchodního podílu Společnosti a odvolání a jmenování jednatele Společnosti) povinna, ba dokonce ani oprávněna. Lze tedy uzavřít, že volba typu notářského zápisu skutečně v posuzované věci závisela pouze na zákonem předepsané formě (a nikoliv na vůli první žalované) – touto zákonem předepsanou formou však oproti názoru dovolatelů nebyl notářský zápis (osvědčení) o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle §80a an. notářského řádu, ale osvědčení právně významné skutečnosti (průběhu valné hromady) podle §77 notářského řádu.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že výše uvedené samozřejmě nevylučuje, že někteří notáři v obdobných situacích při stejné právní úpravě notářské zápisy dle §80a an. notářského řádu vyhotovovali. Stejně tak uvedené závěry nevylučují, že někteří notáři – byť formálně vystupující v roli nestranného pozorovatele a zapisovatele – při vyhotovování osvědčení o průběhu valné hromady a schůzi právnické osoby podle §77 notářského řádu neformálně upozorňovali nebo stále upozorňují zúčastněné osoby, že zamýšlené jednání (např. právě převod obchodního podílu) není v souladu s právními předpisy nebo zakladatelskými dokumenty; takové jednání jde však nad rámec povinností notáře.
Pokud dovolatelé ve svém dovolání namítají, že si objednali notářský zápis o rozhodnutí valné hromady podle §80a an. notářského řádu, a nikoliv osvědčení právně významné skutečnosti podle §77 notářského řádu, jedná se z jejich strany o nepřípustnou novotu (srov. §241a odst. 4 o. s. ř.). Jen nad rámec proto Nejvyšší soud uvádí, že za situace, kdy první žalovaná nebyla oprávněna notářský zápis podle §80a a násl. notářského řádu (alespoň pokud se týká převodu obchodního podílu Společnosti a odvolání a jmenování jednatele Společnosti) vyhotovit, protože obchodní zákoník tento typ notářského zápisu (pro převod obchodního podílu a odvolání a jmenování jednatelů) nevyžadoval, jeví se teprve v dovolání uvedené tvrzení dovolatelů, že si objednali právě zápis dle tohoto mladého právního institutu (jak již bylo uvedeno, do notářského řádu byl zaveden až zákonem č. 370/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001, tedy jen měsíc před sepsáním předmětného notářského zápisu), jako velmi nepravděpodobné. Konečně, pokud také ze spisu, konkrétně ze skutečnosti, že smlouvu o převodu obchodního podílu připravovala osoba práva znalá – advokát dovolatelů, a že tedy bylo možno objektivně předpokládat, že odpovídá jak právním předpisům, tak i společenské smlouvě, lze mnohem spíše dovozovat zájem dovolatelů toliko o osvědčení o průběhu valné hromady podle §77 notářského řádu. Jinak řečeno, o skutečnosti, že zamyšlenému převodu obchodních podílu musela v posuzované věci předcházet změna společenské smlouvy, měl dovolatele poučit spíše než první žalovaná jejich advokát.
K námitce dovolatelů, dle které první žalovaná v notářském zápise sp. zn. NZ 32/2001, N 33/2001 uvedla, že „formality a právní jednání, k nimž byla společnost či její orgány povinny před přijetím následujících rozhodnutí valné hromady, byly učiněny a jsou v souladu se zákonem i společenskou smlouvou“ , Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že z navazujícího textu tohoto notářského zápisu ( „[…] Valná hromada společnosti […] mění společenskou smlouvu ze dne 1. 7. 1995 takto: […] Sídlem společnosti je Šumperk, Jesenická 474/43, PSČ 787 01 […] Na základě shora uvedených zjištění prohlašuji, že předmětná rozhodnutí byla valnou hromadou přijata a jejich obsah i způsob přijetí jsou v souladu se zákonem i společenskou smlouvou společnosti […].“ ) je zjevné (byť v – patrně předformulovaném – textu je poněkud nepřesně užito plurálu), že toto prohlášení se týká toliko změny sídla Společnosti (a nikoliv převodu obchodních podílů nebo volby jednatele Společnosti).
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že v současné době sice notářský řád umožňuje notářům vyhotovovat osvědčení podle §80a a násl. notářského řádu i v případě, pokud je rozhodováno o skutečnostech zapisovaných do veřejných seznamů, i když zvláštní právní předpis pořízení takového notářského zápisu nevyžaduje , avšak toto umožnila až novela notářského řádu provedená zákonem č. 216/2005 Sb. s účinností od 1. 7. 2005 (tedy čtyři a půl roku po vyhotovení notářského zápisu NZ 34/2001, N 35/2001); při posuzování notářského zápisu ze dne 30. 1. 2001 sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001 tak bylo nutno vyjít z výše citovaného znění §80a notářského řádu a nikoliv ze znění aktuálního.
Pokud dovolatelé ve svém dovolání odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2217/2009, je k tomu třeba uvést, že závěry dovozené Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí se netýkají odpovědnosti notáře při osvědčování právně významných skutečností (tedy ani osvědčení podle §77 notářského řádu, ani osvědčení podle §80a an. notářského řádu), ale odpovědnosti při sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jež je upraveno v hlavě šesté oddílu prvním (§62 až §71), resp. druhém (§71a až §71c) notářského řádu, při kterém notář působí jako právní rádce a je odpovědný za to, že jím sepsaný právní úkon je perfektní a neodporuje obecně závazným předpisům (konkrétně se Nejvyšší soud v posuzované věci zabýval odpovědností notáře v souvislosti s prohlášením o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti sepsaného formou notářského zápisu).
Rovněž v rozsudku ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 176/2008, se Nejvyšší soud zabýval jinou právní otázkou než v posuzované věci, konkrétně tím, zda notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle §80a an. notářského řádu (nebo notářský zápis obsahově odpovídající notářskému zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby sepsaný přede dnem 1. 1. 2001) má charakter zápisu o právním úkonu ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., s jehož vadami tento zákon spojuje odpovědnost státu za škodu; Nejvyšší soud uvedenou otázku zodpověděl záporně.
Konečně, pokud dovolatelé odkazují na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08 [ „Materiální právní stát musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci.“ Nález – stejně jako další níže citované rozhodnutí Ústavního soudu – je k dispozici na internetových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz ], tyto závěry se neuplatní v první řadě proto, že – jak bylo uvedeno výše – první žalovaná postupovala při vyhotovování notářského zápisu ze dne 30. 1. 2001 sp. zn. NZ 34/2001, N 35/2001 v souladu s notářským řádem a k porušení žádné právní povinnosti z její strany nedošlo; citovaný nález se navíc týká zcela jiného skutkového stavu, konkrétně odpovědnosti státu za nezákonnou vazbu.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud v souladu s ustanovením §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž žádnou takovouto vadu neshledal.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zamítl podle §243d písm. a) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi dovolateli a první žalovanou bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 a §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly první žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. s účinností od 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“ ); k aplikaci advokátního tarifu při stanovení náhrady nákladů řízení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Náklady první žalované v dovolacím řízení vůči každému z dovolatelů sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), přičemž sazba mimosmluvní odměny za tento úkon právní služby činí v souladu s §7 bodem 6 advokátního tarifu 21.540,- Kč (9.100,- Kč + 311,- x 40,- Kč), dále pak z paušální náhrady výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč, to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle §137 odst. 3 o. s. ř.; celkem se tedy jedná o částku 26.426,- Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal první žalované k tíži každého z dovolatelů. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi dovolateli a druhou žalovanou je dán tím, že druhé žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. ledna 2014
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu