ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.355.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 355/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce DRUŽBA, stavebního bytového družstva, IČ 00047708 , se sídlem Brně, Kapucínské nám. 100/6, zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému Statutárnímu městu Brnu , se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, o zaplacení částky 32.364,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 66/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2013, č. j. 18 Co 134/2013-45, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2013, č. j. 17 C 66/2012-22, kterým byla ve výroku I. žalovanému uložena povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 32.364,- Kč ve výši 7,5 % ročně od 13. 7. 2012 do zaplacení oproti vydání id. 19455/19911 pozemku v k. ú. S. L. tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 o. s. ř. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 31. 12. 2012 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.) odmítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu