ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.3696.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 3696/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobců: a) Ing. J. D. , a b) R. D. , obou zastoupených Mgr. Hanou Šnyrchovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veveří 46, proti žalované M. N., zastoupené JUDr. Jaroslavou Kalendovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hybešova 42, o zaplacení částky 30.521,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 96/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2014, č.j. 19 Co 5/2014-110, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci podali dovolání proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. září 2013, č. j. 7 C 96/2013-90, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení částky 30.521,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a žalobcům uložil nahradit žalované náklady řízení v částce 15.840,- Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl i o povinnosti žalobců k náhradě nákladů odvolacího řízení, v částce 2.640,- Kč (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se řízení končí, stanoví §237 občanského soudního řádu (o. s. ř.).
Dovolání podle §237 o. s. ř. není však přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“ (srov. §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 30.521,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50 000 Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní či o věc uvedenou v §120 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2013).
Sluší se dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (to vede toliko k prodloužení lhůty k podání dovolání; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, jež by na jejich náhradu jinak měla zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu