ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.622.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 622/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobců 1. L. K., 2. B. K., zastoupených JUDr. Martinem Vlasákem, advokátem se sídlem Kouřim, Mírové náměstí 119, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Podlipan“ Vitice, se sídlem Vitice 4, IČ: 00104141, zastoupenému JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem se sídlem Praha 6, Uralská 770/6, o 4.428.785,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 243/2006, o dovoláních žalobců a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, č. j. 23 Co 106/2012 – 554, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Dovolání žalovaného se odmítá.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobci se žalobou původně domáhali po žalovaném zaplacení nájmu za užívání dvou pozemků v k.ú. D. P. u V. Poté, co žalobci zjistili, že mezi nimi a žalovaným neexistuje nájemní vztah, který by byl založen smlouvou nebo zákonem, se domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků. V průběhu řízení žalobu postupně rozšiřovali o další časová období a další užívané pozemky. Naposledy celkovou výši bezdůvodného obohacení žalovaného vyčíslili na 4.428.785,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění své žaloby uvedli, že jsou vlastníky pozemků v k.ú. D. P. u V., zatímco žalovaný je vlastníkem stavby - porodny prasat stojící na těchto pozemcích, které užívá spolu s dalšími pozemky v souvislosti s touto stavbou.
Žalovaný původní požadavek žalobců na úhradu nájemného za užívání dvou pozemků uznal co do výše 3.782,10 Kč, když uvedl, že hodnota pozemků ve vlastnictví žalobců je u jednoho z pozemků 10,68 Kč za m2 a u druhého 20 Kč za m2, a proto také i výše nájmu se musí odvíjet od těchto cen. Ve zbytku navrhoval zamítnutí žaloby. Po změně právní kvalifikace nároku žalobců uvedl, že nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení je jako celek nedůvodný. Poté, co žalobci rozšířili žalobu o další pozemky, namítl, že některé z pozemků ve skutečnosti neužívá a navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu.
Okresní soud v Kolíně jako soud prvního stupně částečným rozsudkem ze dne 6. 6. 2011, č.j. 7 C 243/2006 – 399, žalobě co do částky 565.904,22 Kč s příslušenstvím vyhověl a co do částky 339.341,78 Kč s příslušenstvím zamítl. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný užívá všechny pozemky, které jsou předmětem žaloby, přičemž nájemní vztah mezi stranami neexistuje, protože zanikl výpovědí žalobců zaslanou žalovanému dne 31. 8. 1994. Při stanovení výše úhrady za užívání pozemků ve vlastnictví žalobců žalovaným vycházel soud prvního stupně z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o., neboť znalecký posudek zpracovaný Ing. P. Ř. stanovil výši obvyklého nájemného nikoliv tržně, nýbrž podle doporučení, či sdělení Ministerstva financí České republiky a hodnotu pozemku dovozoval z vyhlášky č. 540/2002 Sb., navíc přitom postupoval nesprávně (srov. str. 6 odůvodnění rozsudku). S ohledem na délku řízení, další rozšíření žaloby a návrh žalobců na vydání částečného rozsudku (srov. č.l. 435) rozhodl soud částečným rozsudkem o nároku žalobců za roky 2004 až 2010.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou stran rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 7. 2012, č.j. 14 Co 142/2012 - 115, potvrdil. Žalovaný v odvolacím řízení předložil soudu nájemní smlouvu na nájem pozemků ve vlastnictví žalobců ze dne 3. 8. 1992 a tvrdil, že nájemní vztah mezi stranami nadále existuje, neboť výpověď z nájmu ze dne 31. 8. 1994 je absolutně neplatná, protože ji podepsal pouze žalobce, ačkoliv pozemky jsou ve spoluvlastnictví obou žalobců. Odvolací soud shledal výpověď ze dne 31. 8. 1994 za platnou, když uvedl, že absence podpisu žalobkyně může mít za následek toliko relativní neplatnost výpovědi, které se však žalobkyně nedovolala a navíc s výpovědí souhlasila. Za této situace považoval odvolací soud nájemní smlouvu ze dne 3. 8. 1992 za irelevantní. Závěrem uvedl, že neshledal ani důvod odklonit se od výpočtu výše obvyklého nájemného uvedeného v znaleckém posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a částečný rozsudek soudu prvního stupně proto potvrdil.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, č.j. 23 Co 106/2012-554, podali žalobci i žalovaný dovolání.
Žalobci ve svém dovolání namítali:
a) znalecký posudek znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o., z něhož ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů vycházely, byl vypracován v rozporu se zákonem, neboť v rozporu s §10 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ignoroval cenovou mapu vydanou obcí.
b) soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí opomněly vyložit, z jakého důvodu při stanovení výše obvyklého nájemného vycházely ze znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv ze znaleckého posudku, který byl vypracován Ing. Š. pro účely jiného řízení proti žalovanému, které se však týkalo pozemků ve stejném areálu jako pozemky žalobců, o něž jde v souzené věci.
Žalovaný se k dovolání žalobců nevyjádřil.
Žalovaný ve svém dovolání namítal:
a) některé pozemky fakticky neužívá a soudy obou stupňů tedy vycházejí z nesprávných skutkových zjištění.
b) zjištěná výše bezdůvodného obohacení není správná. Nájemné by bylo nižší jak v případě, že by nájemní vztah vznikl ze zákona tak i v případě, že by soud vycházel z nájemní smlouvy ze dne 3. 8. 1992.
c) nájemní vztah mezi stranami nezanikl. Žalovaný předložil nájemní smlouvu ze dne 3. 8. 1992 a soudy z nepochopitelných důvodů konstatovaly, že nájemní vztah řádně zanikl v roce 1994 výpovědí.
d) výpověď žalobců ze dne 31. 8. 1994 je absolutně neplatná, neboť obsahuje toliko podpis jednoho ze žalobců, přičemž měla obsahovat podpisy obou spoluvlastníků předmětných pozemků.
e) žalobce v letech 1995 až 2004 požadoval po žalovaném úhradu nájemného z pozemků žalobců a tudíž musel vědět, že nájemní vztah výpovědí z roku 1994 nezanikl.
f) výše obvyklého nájemného byla stanovena nesprávně, když podle metodiky MF ČR činí obvyklé nájemné 4-5% z ceny pozemku, nikoliv 10% z ceny pozemku, jak bylo uvedeno ve znaleckém posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o.
g) soudy obou stupňů opomněly v odůvodnění svých rozhodnutí vyložit, proč při stanovení výše obvyklého nájemného vycházely ze znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv z posudku Ing. P. Ř.
Ve vyjádření k dovolání žalovaného žalobci uvedli, že v podaném dovolání nespatřují otázku zásadního právního významu a navrhli odmítnutí, resp. zamítnutí dovolání žalovaného. Žalobci popřeli námitku žalovaného, že některé pozemky reálně neužívá a odkázali na provedené dokazování. K námitce, že v případě vzniku nájemního vztahu ze zákona by bylo nájemné podstatně nižší, žalobci uvedli, že by tomu tak bylo jedině v případě, že by jejich pozemky patřily do zemědělského půdního fondu. Pokud jde o námitku existence nájemního vztahu, žalobci odkázali na závěr soudů obou stupňů, podle něhož nájemní vztah zanikl výpovědí žalobců. K námitce žalovaného stran stanovení výše obvyklého nájemného, žalobci poukázali na skutečnost, že žalovaný nesprávně nahlíží na pozemky žalobců jako na pozemky zemědělské, na které se metodika Ministerstva financí vztahuje, přičemž v souzené věci se jedná o pozemky stavební.
C. Přípustnost
Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013.
Dovolací soud zjistil, že dovolání jsou včasná, podaná oprávněnými osobami zastoupenými advokáty a že splňují formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože v souzené věci byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné pokud „ dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam “. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam „ zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží “.
Dovolání žalobců
K námitce žalobců, že znalecký posudek znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o., z něhož soudy obou stupňů vycházely, je v rozporu s §10 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, neboť ignoroval cenovou mapu (sub a/), dovolací soud uvádí, že uvedená námitka je irelevantní už proto, že obec V. cenovou mapu nevydala a dokument předložený žalobci (č.l. 305) jako cenová mapa, cenovou mapou ve smyslu zákona o oceňování majetku není, neboť cenovou mapu definuje §10 odst. 2 zákona o oceňování majetku jako „ grafické znázornění stavebních pozemků na území obce nebo její části v měřítku 1:5000, popřípadě v měřítku podrobnějším s vyznačenými cenami “, přičemž cenovou mapu „ předkládá obec před jejím vydáním Ministerstvu financí k vyjádření. Obec zašle vyhlášku současně s jejím vyhlášením Ministerstvu financí k uveřejnění v Cenovém věstníku “. Tento závěr výslovně uvedl při výslechu zpracovatel znaleckého posudku (č.l. 362). Pokud tedy žalobci tvrdí, že znalecký posudek byl vypracován v rozporu se zákonem, nelze jejich námitce přisvědčit.
Námitka žalobců, že se soudy obou stupňů v odůvodnění rozhodnutí nevyjádřily k rozporu (sub b/) mezi znaleckým posudkem vypracovaným na základě zadání soudu prvního stupně znaleckým ústavem KOPPREA spol. s r.o. a znaleckým posudkem vypracovaným Ing. Š. (srov. čl. 482) předloženým žalobci v odvolacím řízení, je námitkou vady řízení, která nemůže založit přípustnost dovolání s výjimkou situace, kdy tvrzená vada řízení by byla bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2325/2012). Dovolatelé však v posledně uvedeném směru žádnou procesněprávní otázku nenastolili.
Dovolání žalovaného
Namítá-li žalovaný, že rozsah užívání pozemků žalobců byl zjištěn nesprávně (sub a/), že byla nesprávně zjištěna výše bezdůvodného obohacení (sub b/), a že nájemní vztah mezi ním a žalobci, jehož předmětem byly pozemky žalobců, nezanikl (sub c/), napadá skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely a taková námitka nemůže přípustnost dovolání založit (srov. §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř.).
K námitce žalovaného, že výpověď z nájmu ze dne 31. 8. 1994 byla podepsaná toliko žalobcem L. K., a proto je neplatná (sub d/), odkazuje dovolací soud na §145 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 7. 1998, podle něhož běžné záležitosti týkající se bezpodílového spoluvlastnictví manželů může vyřizovat každý z manželů a v ostatních záležitostech je potřeba souhlasu obou manželů. Podle ustanovení §40a obč. zák. ve znění do 31. 12. 1994 „ jde-li o neplatnost právního úkonu podle ustanovení…§145 odst. 1 …považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. “. Neplatnost právního úkonu podle §145 odst. 1 obč. zák. je tedy relativní neplatností právního úkonu. Za této situace dovolací soud uzavírá, a to aniž by zkoumal, zda výpověď z užívání pozemků lze považovat za běžnou záležitost, že námitka žalovaného nemůže založit přípustnost jeho dovolání již proto, že odvolací soud své rozhodnutí založil na zjištění, že manželka L. K., tj. žalobkyně s výpovědi souhlasila a relativní neplatnosti výpovědi se nedovolávala. Zkoumaná námitka týkající se absence podpisu žalobkyně na výpovědi z nájmu ze dne 31. 8. 1994 proto nemůže založit přípustnost dovolání.
Namítá-li žalovaný, že žalobce L. K. věděl, že nájem výpovědi ze dne 31. 8. 1994 neskončil, když i nadále požadoval nájem (sub e/), jde o námitku irelevantní, která nemůže založit přípustnost dovolání, neboť přesvědčení žalobce o existenci či neexistenci právního vztahu a tedy o platnosti či neplatnosti výpovědi z nájmu je právně bezvýznamné. V předeslané souvislosti odkazuje dovolací soud např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1806/98, dle kterého je v případě relativní neplatnosti právního úkonu rozhodná jedině projevená vůle, jíž se dotčená osoba relativní neplatnosti dovolává. V souzené věci však žalobkyně, jako manželka žalobce s výpovědí souhlasila a relativní neplatnosti se nedovolávala, a proto je výpověď ze dne 31. 8. 1994 platná a mínění žalobce o její neplatnosti je bez významu. Za této situace dovolací soud znovu uzavírá, že nebyla-li výpověď ze dne 31. 8. 1994 neplatná, pak nájemní vztah zanikl bez ohledu na přesvědčení L. K., či žalovaného.
Také dovolací námitka, jíž žalovaný zpochybňuje zjištěnou výši obvyklého nájemného (sub f/), napadá skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely a taková námitka nemůže přípustnost dovolání založit (srov. §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř.). Navíc zpracovatel znaleckého posudku KOPPREA spol. s r.o. svůj postup řádně odůvodnil v znaleckém posudku, na což v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal jak soud prvního stupně (str. 6 – 7 rozsudku), tak odvolací soud (str. 4 rozsudku).
Konečně jde-li o námitku, že ani jeden ze soudů neodůvodnil, proč při stanovení výše obvyklého nájemného vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv ze znaleckého posudku Ing. P. Ř. (sub g/), dospěl dovolací soud k závěru, že ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí řádně odůvodnil, proč při stanovení obvyklé výše nájemného vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv z posudku znalce Ing. P. Ř., když uvedl, že znalecký posudek zpracovaný Ing. P. Ř. nestanovil výši obvyklého nájemného tržně, nýbrž podle doporučení, či sdělení Ministerstva financí České republiky, hodnotu pozemku dovozoval z vyhlášky č. 540/2002 Sb., a postupoval při tom navíc nesprávně, výsledkem čehož byl nájem neodpovídající situaci na trhu. Odvolací soud jeho zjištění převzal poté, co vyslechl zpracovatele znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. Ing. J. K., který uvedl, že pozemky žalobců nejsou zemědělské, nýbrž stavební (manipulační plochy), a proto byla výše nájmu stanovena ve výši 10 % z ceny pozemků, následně odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od výše nájemného určeného znaleckým posudkem znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam, a proto dovolání účastníků bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustná odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. ledna 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu