ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.896.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 896/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce MUDr. Z. M. CSc., Ú., zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti žalované B. Č., Č. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se sídlem Děčín, Lázeňská 479/15, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 450.410,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 373/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 7. 2012, č. j. 14 Co 142/2012 – 115, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 7. 2012, č. j. 14 Co 142/2012-115, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 14 Co 142/2012-122, a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. 4. 2011, č. j. 13 C 373/2009-62, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 450.410,- Kč s příslušenstvím na žalované, která se starala o žalobcova otce. Dne 23. 1. 2008 otec žalobce podepsal prohlášení, kterým žalované daroval finanční částky naspořené na vkladních knížkách v celkové výši 450.410,80,- Kč. Žalobce považuje právní úkon darování za absolutně neplatný z důvodu, že jeho otec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu neměl k tomuto právnímu úkonu způsobilost.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že otec žalobce byl v době, kdy učinil právní úkon darování finančních částek žalované, zcela při smyslech. Dodala, že podpis žalobcova otce na prohlášení o darování finančních částek byl úředně ověřen a za účelem prokázání jeho dobrého duševního stavu v okamžiku podpisu prohlášení navrhla vyslechnout pracovnice Městského úřadu Česká Kamenice.
Okresní soud v Děčíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 4. 2011, č. j. 13 C 373/2009 – 62, žalobu zamítl. Předvolání na ústní jednání probíhající dne 14. 4. 2011, v jehož průběhu došlo k výslechu znalce i všech svědků, soud prvního stupně nedoručil na adresu sídla advokátní kanceláře zastupující žalobce, nýbrž na adresu pobočky advokátní kanceláře, kde předvolání převzala dne 2. 3. 2011 její zaměstnankyně, avšak na jednání probíhající dne 14. 4. 2011 se žalobce ani jeho právní zástupce bez omluvy nedostavili a soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. Ve věci samé dospěl soud prvního stupně na základě provedeného dokazování k závěru, že otec žalobce při podpisu prohlášení o darování finančních částek nejednal v duševní poruše a právní úkon darování proto neshledal neplatným.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 7. 2012, č. j. 14 Co 142/2012 - 115, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 14 Co 142/2012-122, potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. K otázce doručení předvolání k jednání před soudem prvního stupně uvedl, že ačkoliv zásilka nebyla doručena na adresu sídla advokátní kanceláře zastupující žalobce, byla převzata její zaměstnankyní, která převzetí stvrdila otiskem razítka advokátní kanceláře a svým podpisem. Dodal, že je již vnitřní záležitostí advokátní kanceláře zabezpečit, aby se příslušná zásilka dostala ke konkrétnímu advokátovi, který v dané věci žalobce zastupuje. Navíc soud prvního stupně předvolání doručil i žalobci. Protože se ani žalobce ani jeho právní zástupce k jednání bez omluvy nedostavili, jednal soud prvního stupně v souladu s §101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Ve věci samé odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně o duševním stavu žalobcova otce, ztotožnil se s jeho právním posouzením a rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně potvrdil.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 7. 2012, č. j. 14 Co 142/2012 – 115, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 14 Co 142/2012-122, podal žalobce dovolání, v němž namítal, že soud prvního stupně pochybil při doručení předvolání k ústnímu jednání probíhajícímu dne 14. 4. 2011, neboť předvolání nedoručil do sídla advokátní kanceláře zastupující žalobce, ale na adresu její pobočky, čímž porušil procesní pravidla, zejména §46b písm. f) o. s. ř. a znemožnil žalobci jednat před soudem, protože se jeho právní zástupce z důvodu nesprávného doručení předvolání nemohl zúčastnit jednání.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dovolací námitkou se ve svém rozhodnutí vypořádal již odvolací soud a ztotožnila se s jeho závěry.
C. Přípustnost
Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno přede dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože v souzené věci byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné pokud „ dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam “. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam „ zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží “.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemusí být založena jen právní otázkou hmotně právní, ale i otázkou procesněprávní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2325/2012). V souzené věci dovolatel nastolil procesněprávní otázku, zda je písemnost doručena řádně, postupuje-li soud v rozporu s §46b písm. f) o. s. ř. a doručí písemnost advokátovi zastupujícímu účastníka řízení na jinou adresu, než adresu sídla, pokud advokát o doručení na jinou adresu nepožádal. Protože uvedená otázka nebyla dosud dovolacím soudem řešena, je dovolání žalobce přípustné.
D. Důvodnost
Dovolání je důvodné.
Podle §46a odst. 1 o. s. ř. se adresátu „ doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen “. Ustanovení §46b písm. f) o. s. ř. stanoví: „ neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u advokátů adresa jejich sídla “. Písemnost určenou advokátovi mohou ve smyslu §50a odst. 4 o. s. ř. „ přijímat osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jejich zaměstnanci. “, přičemž vykonává-li advokát svou činnost „ společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i tyto jiné osoby a jejich zaměstnanci “. Podle §50f odst. 3 o. s. ř. doručuje-li se písemnost prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence, která je veřejnou listinou.
V souzené věci je žalobce zastoupen advokátem JUDr. Janem Brožem, který v rozhodné době vykonával advokacii ve sdružení společně s jinými advokáty pod názvem Advokátní kancelář BROŽ & SOKOL & NOVÁK. Předvolání na ústní jednání probíhající dne 14. 4. 2011 bylo soudem prvního stupně doručeno na adresu pobočky advokátní kanceláře, nikoliv na adresu jejího sídla. Podle obsahu doručenky (č. l. 49) byla písemnost doručena na pobočku advokátní kanceláře dne 2. 3. 2011 v čase 8:10. Přijetí písemnosti je potvrzeno razítkem advokátní kanceláře a podpisem zaměstnankyně K. S.
Ačkoliv lze podle §46a odst. 1 o. s. ř. doručit písemnost adresátu na kterémkoliv místě, na němž bude zastižen a podle §50a odst. 4 o. s. ř., je-li doručováno advokátu, mohou za něj písemnost převzít osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jeho zaměstnanci, případně osoby, se kterými vykonává advokacii společně a také jejich zaměstnanci (dále „oprávněný příjemce“), nelze tato ustanovení vykládat tak, že je-li písemnost přebrána oprávněným příjemcem na jakémkoliv místě, došlo k řádnému doručení písemnosti advokátovi. Současně totiž podle ustanovení §46b písm. f) o. s. ř. platí, že není-li v podání uvedena adresa, na kterou má být doručováno, je u advokátů adresou pro doručování adresa jejich sídla. Jiná adresa, např. adresa pobočky, je adresou pro doručování jedině v případě, že advokát sám ve smyslu §46a odst. 2 o. s. ř. projeví vůli, aby mu byly písemnosti doručovány právě na tuto jinou adresu. Jinými slovy, nespojuje-li zákon tytéž účinky s doručením písemnosti jak na adresu sídla, tak na pobočky, nelze klást k tíži advokáta, resp. osob, které zastupuje, že nevytvoří podmínky pro řádné doručení na adrese pobočky, pokud advokát sám neprojeví vůli, aby mu bylo doručováno právě na adresu pobočky.
Bylo-li tedy v souzené věci doručováno na adresu pobočky advokátní kanceláře a písemnost převzala její zaměstnankyně, nebyla písemnost doručena řádně a soudy obou stupňů posoudily dovoláním nastolenou procesněprávní otázku nesprávně, čímž zatížily řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že předvolání bylo doručeno i žalobci, neboť má-li účastník zástupce, doručuje se ve smyslu §50b o. s. ř. každá písemnost předně jemu. Pokud však zákon stanoví, že některé písemnosti se musí doručit i samotnému účastníkovi, musí být písemnost řádně doručena jak účastníkovi, tak i jeho právnímu zástupci. Rovněž není možné považovat písemnost za řádně doručenou, je-li účastníku doručena, ačkoliv mu podle zákona doručována být nemusí, ale není doručena jeho zástupci. V tomto směru dovolací soud odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž je-li „ rozhodnutí doručeno účastníku, ačkoliv správně mělo být doručeno (výlučně nebo také) jeho zákonnému zástupci, zmocněnci, opatrovníku nebo ustanovenému zástupci, jde o doručení bez právních následků ” (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 345). Uvedený závěr pak lze vztáhnout nejen na doručování rozhodnutí, ale i na doručování předvolání k jednání, jak tomu bylo v souzené věci a to s ohledem na ústavně chráněný princip ústnosti (srov. čl. 96 odst. 2 Ústavy; §115 - §119 o. s. ř.) a přímosti řízení.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, který byl dne 9. 10. 2013 přijat občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém se však jednalo o situaci, kdy bylo adresátu – akciové společnosti doručováno na adresu sídla, tak jak požaduje §46b písm. e) o. s. ř., nikoliv na jinou adresu, jak je tomu v souzené věci. Z uvedeného důvodu nejsou závěry uvedeného rozhodnutí aplikovatelné na souzenou věc.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. ledna 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu