ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.990.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 990/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně LOMAPO, s.r.o. , IČ: 248 35 188, se sídlem v Praze 6, Na Závěji 548, zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, proti žalované ČEZ Prodej, s.r.o. , IČ: 272 32 433, se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, o zaplacení 441.168,45 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 17/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č. j. 51 Co 366/2013-55, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. července 2013, č. j. 18 C 17/2013-38, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. K otázce přípustnosti dovolání odcitovala v úvodu dovolání ustanovení §237 o. s. ř., závěrem dovolání uvádí tolik, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního i hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Co do důvodů dovolání odkazuje na ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., uvádějíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rekapituluje dosavadní průběh řízení, přitom namítá, že prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žadatele pro osvobození od soudních poplatků, které soud prvního stupně považuje za nevěrohodné, doplnila v průběhu odvolacího řízení dalšími podáními, k nimž však odvolací soud dle jejího názoru nepřihlédl. Rozhodnutí vytýká též jaho nepřezkoumatelnost. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, konkrétně kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatelka za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) k projednání dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatelka v posuzovaném případě nedostála. Aplikace ustanovení §43 o. s. ř. je přitom v dovolacím řízení vyloučena (srov. §243b o. s. ř.).
Sluší se dodat, že námitky dovolatelky o tom, že odvolací soud nepřihlédl ke všem jejím podáním, jakož i námitka, že dovoláním napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, představují námitky, že řízení trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přitom jediným způsobilým odvolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) může být nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, část věty před středníkem; §224 odst. 1 a §243c odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. dubna 2014
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu