ECLI:CZ:NS:2014:28.ND.141.2014.1
sp. zn. 28 Nd 141/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně K. K., zastoupené Mgr. Markem Hudlickým, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7 proti žalované ANCORA – cestovní kancelář s. r. o. , se sídlem v Šumperku, Fialova 416/3, IČ: 26866641, o zaplacení částky 21.771,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 209 C 68/2012, o návrhu na delegaci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 209 C 68/2012 se přikazuje Okresnímu soudu v Plzni.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 15. 6. 2012 k Okresnímu soudu v Šumperku žalobu o zaplacení částky 21.771,- Kč s příslušenstvím.
Dne 3. 4. 2014 podala žalobkyně návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Plzni z důvodu vhodnosti. Jako důvod uvedla svůj zdravotní stav – následkem traumatu způsobeného dopravní nehodou má žalobkyně při cestování automobilem záchvaty úzkosti a obává se, že cestování z Plzně do Šumperka by mohlo zhoršit její zdravotní stav.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2014 uvedl, že nesouhlasí s návrhem žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Plzni, neboť dle jeho názoru nejsou zdravotní problémy takového rázu, aby žalobkyni znemožnily dostavit se k soudu. Nadto poukazuje na fakt, že žalobkyně je právně zastoupena, tudíž její osobní účast u soudu nebude nutná.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže nadřízený (§12 odst. 3 o. s. ř.) Okresnímu soudu v Šumperku a Okresnímu soudu v Plzni rozhodl o návrhu na delegaci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. tak, že věc přikázal Okresnímu soudu v Plzni.
Důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují zásadně takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, roč. 2001, poř. č. 172).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud však vychází z obsahu spisu, tvrzení žaloby a navrhovaných důkazních prostředků jak se strany žalobkyně, tak žalovaného, a doložené okolnosti nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, který vylučuje její možnost cestování, která by s osobní účastí u dosud zvoleného místně příslušného soudu byla zřejmě spojena. Z hlediska zatím navrhovaných důkazních prostředků se přitom nabízí závěr, že těmito by měly být především listinné důkazy, důkaz navržený podpůrně žalovaným se týká dokonce zjištění výslechem svědka dlícího v cizině. Přehlédnout nelze, že k jedné ze základních zásad občanského soudního řízení patří rovněž zásada přímosti, s níž souvisí právo účastníka být slyšen (jak je navrhováno i v této věci), procesním soudem, s čímž logicky souvisí i respektování požadavku získání bezprostředních poznatků z výslechu účastníky při výslechu účastníka. V této konkrétní věci shledává proto Nejvyšší soud důvody ospravedlňující určení místně příslušného soudu odpovídajícího bydlišti žalované, v tomto případě Okresního soudu v Plzni.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2014
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu