ECLI:CZ:NS:2014:28.ND.199.2014.1
sp. zn. 28 Nd 199/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci projednání dědictví po Ing. A. K. , naposledy bytem B., zemřelému dne 12. 4. 2011, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 58 D 1229/2011, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 58 D 1229/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2011, č. j. 58 D 1229/2011-3, bylo zahájeno dědické řízení po Ing. A. K., posledně bytem B., zemřelému dne 12. 4. 2011, a současně jím byla pověřena notářka JUDr. Alice Sedláková, aby jako soudní komisař provedla úkony v dědickém řízení.
V průběhu řízení o dědictví podala jedna z jeho účastnic, dcera zůstavitele JUDr. J. K., návrh, aby projednání věci bylo dle §12 odst. 2 o. s. ř. z důvodu vhodnosti přikázáno Okresnímu soudu v Karlových Varech. Svůj návrh ze dne 7. 3. 2014 odůvodnila tím, že pečuje o těžce nemocnou matku J. K., jež vyžaduje celodenní péči a odmítá, aby se o ni starala cizí osoba. Připustila, že by mohla pro zastupování v řízení zmocnit svého bratra, jenž je taktéž jeho účastníkem, leč má za to, že s ohledem na vztah k jejich otci a znalosti poměrů v druhé rodině je nezbytná její osobní účast v řízení.
K návrhu JUDr. J. K. se vyjádřila další účastnice řízení, K. Ch., jež se vyslovila proti změně místně příslušného soudu. Zdůraznila, že celodenně pečuje o dvě malé děti, což by bránilo jejím dojíždění do Karlových Varů. Taktéž má za to, že její osobní účast na jednání je nezbytná, neboť jako jediná žila se svým otcem Ing. A. K. ve společné domácnosti a pravidelně ho navštěvovala v domově důchodců, kam byl posléze umístěn. Poukázala dále na to, že předmětem dědictví jsou značně objemné věci, jež by bylo obtížné přepravovat, a že se dědické řízení řídí platnou závětí, v níž jsou jasně uvedeny veškeré věci spadající do dědictví. Zmínila rovněž skutečnost, že zbylí pozůstalí se k předchozím dvěma jednáním nedostavili a svým postupem záměrně protahují dědické řízení.
Další z účastníků (posuzováno dle výsledků dědického řízení ke dni 5. 12. 2013, tak jak byl zachycen na protokolu na č. l. 78), pozůstalý syn A. K. telefonicky vyjádřil souhlas s delegací věci Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Řízení ve věci projednání dědictví se řídí ze zákona místem posledního bydliště zůstavitele. Místně příslušným je Městský soud v Brně.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Poukazuje-li navrhovatelka na nemožnost dostavit se osobně k jednání do obvodu místně příslušného soudu a nezbytnost její osobní účasti v řízení, přehlíží, že účastník může realizovat svá práva nejen prostřednictvím zástupce, ale i výslechem prostřednictvím dožádaného soudu. Ponecháním věci u soudu místně příslušného neznamená, že by jí byla upírána možnost činit osobní vyjádření a podání důležité pro výsledek řízení. Současně nelze odhlédnout od toho, že v daném případě byla již učiněna řada úkonů týkajících se dědického řízení v obvodu soudu místně příslušného a že obdobnému problému se zajištěním osobní účasti na řízení by v případě delegace čelila jiná z účastnic řízení. V obvodu místně příslušného soudu došlo rovněž k sepsání závěti notářem a ze spisu se podává, že se v jeho obvodu patrně nachází i majetek, jež má být předmětem dědictví. Za daných okolností tedy nejsou dány důvody procesního rázu (urychlení řízení), ani důvody vážící se k účastníkům řízení, pro prolomení výše citované ústavní zásady (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 79/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Nd 166/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. 28 Nd 274/2007), Nejvyšší soud tudíž návrhu na přikázání věci nevyhověl a věc podle §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Karlových Varech nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2014
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu