ECLI:CZ:NS:2014:28.ND.330.2013.1
sp. zn. 28 Nd 330/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce Ing. V. S. , proti žalovaným 1) Městu Jablonci nad Nisou, IČ 00262340, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Mírové náměstí 3100/19, a 2) České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, IČ 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16/424, o zaplacení částky 3.200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 243/2009, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda, Mgr. Michaela Kudějová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. Hana Voclová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 243/2009 .
Odůvodnění:
Ve shora označené právní věci žalobce podáním ze dne 11. 11. 2010, došlému Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou dne 15. 11. 2010, vznesl námitku podjatosti soudců Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze. Návrh odůvodnil tím, že soudci těchto soudů jsou pachateli úmyslných trestných činů z období nesvobody a nebyli ani v jednom případě postaveni před nezávislý soud.
Z obsahu spisu se podává, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda, Mgr. Michaela Kudějová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. Hana Voclová a JUDr. František Švantner nemají k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, pro které by byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 o. z.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl a jakými důkazy může být prokázán (§15a odst. 3 o. s. ř.). K tomu se sluší připomenout závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu České republiky publikované pod 65, ve svazku 8, str. 141 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vydávané C. H. Beck, Praha. Podle nich pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudu jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele. Stejně tak se připomínají závěry plynoucí z nálezu publikované ve zmíněné sbírce ve svazku 23., pod č. 98, str. 11. Podle nich subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Podle §25b odst. 1, věty první o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soudu věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit trestním řádem a občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních (srov. k tomu závěry rozhodnutí zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/1996). Tomu odpovídá, že k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené proti soudcům Vrchního soudu v Praze je povolán Nejvyšší soud České republiky.
Z toho, co bylo shora uvedeno, tak plyne, že ohledně žádného ze soudců, vůči němuž žalobce vznesl námitku podjatosti, se nenabízí závěr o existenci předpokladů uvedených v ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. V souladu s výkladem plynoucím zejména shora ze shora uvedených nálezů Ústavního soudu České republiky, jakož i judikatury obecných soudů, dospěl proto Nejvyšší soud České republiky k závěru vyjádřenému ve výroku tohoto usnesení.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že shora uvedeni soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Toto usnesení jako usnesení nadřízeného soudu (§16 odst. 1 o. s. ř.) je závazné pro soud a pro účastníky řízení (§16b věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu