ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1231.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1231/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Ing. V. P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Bubenská 113/47, PSČ 170 00, proti žalovanému Ing. A. I., zastoupenému JUDr. Ing. Bc. Milanem Mlezivou, advokátem, se sídlem v Plzni, Skrétova 1011/48, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 163/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 8 Cmo 274/2012-250, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 8 Cmo 274/2012-250, k odvolání žalovaného zrušil rozsudek ze dne 23. dubna 2012, č. j. 48 Cm 163/2010-160, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. srpna 2010, č. j. 48 Cm 163/2010-50, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5.000.000,- Kč s 6% úrokem od 3. prosince 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 16.333,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 138.200,- Kč a uložil žalovanému zaplatit České republice na soudním poplatku částku 200.660,- Kč, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení,
Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14.
Bez vazby na shora uvedené a (jen) pro účely dalšího postupu v řízení Nejvyšší soud připomíná, že soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2014
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu