ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1297.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1297/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce D. Š. , zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4 – Krči, Paprsková 1340/10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) N. H. K. , zastoupenému JUDr. Davidem Štrosem, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 58/32, PSČ 110 00, 2) GOLD CHICKEN, s. r. o., se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Hábova 2345/7, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 27 08 80 06 a 3) Sushi Sakura s. r. o., se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Hábova 2345/7, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 27 58 91 96, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Štěpánská 630/57, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 502/2012, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2014, č. j. 12 Cmo 426/2013-338, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. srpna 2013, č. j. 53 Cm 502/2012-277, kterým Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) – rozhodl k námitce prvního žalovaného, že vedlejší účastenství Mgr. M. Š. na straně žalobce je v daném řízení (tj. v řízení o námitkách prvního žalovaného proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu) přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedl, že „právní otázka ohledně přípustnosti vedlejšího účastenství Mgr. M. Š. má být dovolacím soudem posouzena jinak“.
Uvedený argument však způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř. není, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu