ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1378.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1378/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. D. L. , zastoupeného JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Sehnalovi , advokátu, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, jako správci konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s., identifikační číslo osoby 60917601, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenicích 208, PSČ 267 12, za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o vyloučení akcií z konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 83/2005, o dovolání žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2013, č. j. 15 Cmo 43/2008-337, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žalobce a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 4.114,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. listopadu 2007, č. j. 42 Cm 83/2005-88, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o vyloučení 76 ks akcií blíže specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí (dále jen „akcie“) z konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s. (dále jen „úpadkyně“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. a změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce napadli rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2013 - namítajíce, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhujíce, aby je dovolací soud změnil a vyloučil akcie z konkursní podstaty úpadkyně, případně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod I. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní přepisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže - dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud odmítl, jakožto podané neoprávněnou osobou, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z výslovného znění ustanovení §243d odst. 1 ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a vrátí věc tomuto soudu k dalšímu řízení, je odvolací soud v dalším řízení právním názorem Nejvyššího soudu vázán. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2005, pod číslem 18, přitom plyne, že tento postup se uplatní, jestliže se skutkový základ věci nezmění natolik, že je vyloučena aplikace právního názoru dovolacího soudu na nová skutková zjištění a na nový skutkový závěr ve věci.
V projednávané věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 4571/2010, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 24. června 2010, č. j. 15 Cmo 43/2008-246, a věc vrátil tomuto soudu se závazným právním závěrem, podle něhož nabyla-li pozdější úpadkyně sporné akcie vlastním jménem na vlastní účet (přičemž Nejvyšší soud neměl pochyb o tom, že úpadkyně takto akcie nabyla „ve svůj prospěch“ a že užití termínu „na vlastní účet“ v článku 3.3 komisionářské smlouvy nepředstavuje vymezení pouhého „registračního místa“ akcií ve smyslu výkladu podaného odvolacím soudem), nejsou tyto zákaznickým majetkem (nebyly pořízeny na účet zákazníka ani na něj nebyly posléze převedeny), ač byly pořízeny za prostředky svěřené zákazníkem, neboť jejich koupě nebyla investiční službou. Zákaznickým majetkem zůstávají nadále finanční prostředky poskytnuté žalobcem pozdější úpadkyni na základě komisionářské smlouvy (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 495/2009).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s právním závěrem Nejvyššího soudu obsaženým v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4571/2010, jenž byl pro odvolací soud - s ohledem na to, že ke změně skutkového stavu, která by vylučovala aplikaci právního názoru dovolacího soudu, nedošlo - závazný a od něhož se dovolací soud nemá důvod odchylovat ani nyní. Dovolací argumentace je pak polemikou právě s tímto závěrem.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce a vedlejšího účastníka na jeho straně byla odmítnuta, žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle §6 odst. 1, §9 odst. 4 písm. c), §7 bod 5 a §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. ledna 2014, činí 3.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 20. února 2014) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelů celkem 4.114,- Kč. Nejvyšší soud současně žalobci a vedlejšímu účastníkovi uložil, aby přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatili společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu