ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1419.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1419/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce J. K., o procesním nástupnictví na straně konkursního věřitele č. 14 České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání 1/ úpadce , 2/ J. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Libická 1832/5, PSČ 130 00 a 3/ J. K. , zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Libická 1832/5, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2007, č. j. 1 Ko 13/2007-3760, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. listopadu 2003, č. j. 52 K 92/97-2533, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) vyhověl návrhu konkursního věřitele č. 14 České spořitelny, a. s. z 10. listopadu 2003, aby ohledně jeho pohledávky ve výši 14.849.256,10 Kč vstoupila do konkursního řízení na jeho místo společnost Corsair (Luxemburg) N 11 S. A. (dále jen „společnost C“).
Konkursní soud - vycházeje z ustanovení §66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání a z ustanovení §107a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady, za nichž bylo možné rozhodnout o procesním nástupnictví společnosti C v konkursním řízení, když ta se souhlasila svým vstupem do řízení (1. září 2003) a byla připojena kopie smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. července 2003.
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud vyšel (podle obsahu spisu) z toho, že:
1/ Konkursní věřitel č. 14 přihlásil 18. listopadu 1998 do konkursu pohledávky vůči úpadci v celkové výši 14.849.040,20 Kč, konkrétně pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 5. listopadu 2011 (dále jen „úvěrová smlouva č. 1“) ve výši 8.505.514,50 Kč (sestávající z jistiny ve výši 4.101.000,- Kč, úroků ve výši 4.402.308,50 Kč a poplatků ve výši 2.206,- Kč) a pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 20. března 1992 (dále jen „úvěrová smlouva č. 2“) ve výši 6.343.525,70 Kč (sestávající z jistiny ve výši 3.187.000,- Kč, úroků ve výši 2.910.415,70 Kč a poplatků ve výši 2.126,- Kč).
2/ Jak ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 25. července 2003, č. BBL03P2273, tak ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 25. července 2003, č. BBL03P2274, (dále jen „postupní smlouvy“) je uveden právní titul pohledávky, vyčíslena jistina a také vyčíslena pohledávka s příslušenstvím.
Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že ačkoli vyčíslení skladby pohledávek v postupních smlouvách není zcela přesné (příslušenství bylo zčásti připočteno k jistině), není pochyb o tom, že konkursní věřitel č. 14 postoupil společnosti C ty pohledávky, které uplatnil v konkursu. Společnost C souhlasila se svým vstupem do řízení a podmínky nezbytné pro vydání rozhodnutí o vstupu do řízení tak byly splněny.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání 1/ úpadce - dále jen „první dovolatel“ (č. l. 7616-7620) a (společným podáním) konkursní věřitelé 2/ J. K. starší - dále jen „druhý dovolatel“ a 3/ J. K. - dále jen „třetí dovolatelka“ (č. l. 7070 - 7073). Všichni dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
První dovolatel namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř.).
Konkrétně první dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nijak nezabýval (respektive jen okrajově se zabýval) jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek (dále jen „postupní smlouvy“), jež byly podkladem pro rozhodnutí soudů o procesním nástupnictví a otázku předmětu postoupení tak spolehlivě nevyřešil.
První dovolatel rovněž poukazuje na to, že odvolací soud se nezabýval skutečnostmi pro věc rozhodnými, konkrétně tím, že konkursní věřitel č. 14 přihlásil do konkursu pohledávky z úvěrových smluv č. 1 a 2, přičemž na jistině pohledávek takto přihlásil 4.101.000,- Kč. Přitom předmětem postoupení měly být pohledávky, u kterých nesplacená jistina úvěru měla činit v prvním případě 8.505.415,50 Kč a ve druhém případě 6.099.541,70 Kč. Odtud usuzuje, že předmětem postoupení byly jiné než přihlášené pohledávky.
První dovolatel současně uvádí, že v obou případech byla jistina splacena ještě před prohlášením konkursu na jeho majetek.
Dále první dovolatel tvrdí, že již dříve (25. července 2003) byly přihlášené pohledávky postoupeny České konsolidační agentuře, takže konkursní věřitel pravděpodobně postoupil pohledávky několika subjektům zároveň.
S odkazem na ustanovení §524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), pak první dovolatel namítá, že postoupit lze jen existující pohledávku.
K závěru odvolacího soudu, že uplatněné pohledávky byly zjištěny při přezkumném jednání, první dovolatel uvádí, že tak tomu není. Pohledávky byly popřeny, i když je pravdou, že v řízení vedeném u konkursního soudu pod sp. zn. 3 Cm 118/2002 o nich již bylo pravomocně rozhodnuto. Zdůrazňuje však, že ve věci je podáno dovolání (u Nejvyššího soudu je vedeno pod sp. zn. 29 Cdo 2541/2011).
Druhý dovolatel a třetí dovolatelka rovněž namítají, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř.
V mezích dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. pak tito dovolatelé především namítají, že usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-2533 (proti němuž podali sami odvolání podáním datovaným 4. ledna 2011), jim nebylo řádně doručeno a stejně tak jim nebylo doručeno dovoláním napadané usnesení odvolacího soudu č. j. 1 Ko 13/2007-3760.
V mezích dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. pak tito dovolatelé mají závěr odvolacího soudu, že byly splněny veškeré podmínky pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví, za „zjevně nesprávný“.
Druhý a třetí dovolatelé svá dovolání následně doplnili (společným) podáním z 30. června 2012. V něm poukazují na to, že napadené rozhodnutí jim (nakonec) bylo doručeno dne 24. srpna 2011, kdy bylo zveřejněno v Obchodním věstníku. Setrvávají nicméně na argumentaci předestřené v dovolání a nově požadují, aby dovolací soud též vydal rozhodnutí podle §221 odst. 2 o. s. ř. (a přikázal věc jinému odvolacímu soudu, respektive jinému konkursnímu soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud podaná dovolání, jež jsou přípustná podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodná.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení předpokladů pro vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. v souladu se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 37/2004“).
Podle R 37/2004 platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (námitka neexistence postupované pohledávky je z tohoto pohledu právně nevýznamná).
Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je pak i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. obč. zák. (srov. opět R 37/2004).
K argumentaci (prvního dovolatele) podaným dovoláním ve věci vedené u konkursního soudu pod sp. zn. 3 Cm 118/2002 lze poukázat na to, že dovolání v oné věci odmítl Nejvyšší soud již usnesením ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2541/2011.
K závadám v doručení rozhodnutí obou soudů, jimiž argumentují druhý a třetí dovolatelé, Nejvyšší soud uvádí, že i podle tvrzení samotných dovolatelů (a dle obsahu spisu) napadené rozhodnutí bylo doručeno (postupem dle §66c zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) a nabylo právní moci v srpnu 2011. Je současně zjevné, že rozhodnutí odvolacího soudu z roku 2007 nemohlo reagovat na odvolání, které tito dovolatelé (jak uvádějí v dovolání) podali proti usnesení konkursního soudu v lednu 2011. V projednání takového odvolání (včetně posouzení jeho včasnosti a přípustnosti) odvolacímu soudu nic nebrání.
Zabývat se dovoláními v této věci meritorně, shledává Nejvyšší soud za dané situace zbytečným.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu