ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1534.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1534/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Marius Pedersen a. s. , se sídlem v Hradci Králové, Průběžná 1940/3, PSČ 500 09, identifikační číslo osoby 42194920, zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovanému JUDr. Františku Kollmanovi , advokátu, se sídlem v Náchodě, Komenského 511, PSČ 547 01, jako správci konkursní podstaty úpadce EZOP, s. r. o., identifikační číslo osoby 49812980, za účasti M. V. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, PSČ 547 01, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 3/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. března 2011, č. j. 40 Cm 3/2008-275 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. 15 Cmo 64/2011-316, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. března 2011, č. j. 40 Cm 3/2008-275, se zastavuje .
II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. 15 Cmo 64/2011-316, se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.400,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.
IV. Žalobce a vedlejší účastník řízení na straně žalovaného vůči sobě nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j. 40 Cm 3/2008-275, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) o vylučovací žalobě žalobce Marius Pedersen a. s., směřující vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce EZOP, s. r. o. (za účasti M. V. jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného) tak, že vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce ve výroku specifikované nemovitosti (a jejich příslušenství) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek konkursního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalovaný podal výslovně dovolání proti rozsudku konkursního soudu i proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně argumentuje i proti výroku o nákladech odvolacího řízení.
Řízení o „dovolání“ žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil dle ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož není dána funkční příslušnost soudu k jeho projednání; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř., ve spojení ustanovením §218 písm. c/ o. s. ř.; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud rovněž odmítl (jako nepřípustné) podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. Učinil tak proto, že potud může být dovolání v této věci přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, přičemž dovolání je především polemikou se závěrem napadeného rozhodnutí o platnosti první kupní smlouvy (ze dne 17. února 2000), kterou pozdější úpadce (jako prodávající) převedl nemovitosti na společnost EZOP HC a. s. (jako kupující). Potud však napadené rozhodnutí vychází (co do závěru, že kupní smlouva je platná) z toho, že Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 26. března 2001, č. j. 9 C 68/2000-218 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2002, č. j. 19 Co 254/2001-240) pravomocně zamítl žalobu, kterou se pozdější úpadce domáhal vůči kupujícímu určení, že je vlastníkem nemovitostí.
Napadené rozhodnutí je v posouzení významu uvedeného rozsudku v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 124/2008, uveřejněným pod číslem 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že pravomocný rozsudek, jímž bylo před prohlášením konkursu na majetek dlužníka rozhodnuto vůči dlužníku o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (§80 písm. c/ o. s. ř.), je ve smyslu §159a odst. 1 o. s. ř. závazný i pro správce konkursní podstaty, na kterého přešlo prohlášením konkursu oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první (ohledně zastavení dovolacího řízení) a odst. 3 (ohledně odmítnutí dovolání) o. s. ř., když řízení o dovolání žalovaného bylo zčásti zastaveno a dále bylo dovolání odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 3. května 2012), která podle ustanovení §7 bodu 5, §9 odst. 3 písm. a/, §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí 2.100,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu); celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení 2.400,- Kč.
Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem řízení na straně žalovaného Nejvyšší soud důvod pro přiznání náhrady nákladů řízení podle obsahu spisu neshledal.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. května 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu