ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1600.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1600/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. M. Ch., zastoupeného JUDr. Karlem Kavalírem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431/2, PSČ 500 03, proti žalovanému T. K., zastoupenému Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Oldřichova 299/23, PSČ 128 00, o zaplacení částky 903.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 3/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 6 Cmo 395/2012-225, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.810,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 6 Cmo 395/2012-225, potvrdil rozsudek ze dne 16. května 2012, č. j. 43 Cm 3/2007-175, kterým Krajský soud v Hradci Králové uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 903.000,- Kč s 6 % úrokem od 19. září 2006 do zaplacení a náklady řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a domáhaje se jeho zrušení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož jsou účastníci řízení i soud vázáni pravomocným rozsudkem ze dne 11. února 2010, č. j. 5 C 262/2008-149, kterým Okresní soud v Pardubicích (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. října 2010, č. j. 23 Co 422/2010-217) zamítl žalobu žalovaného vůči žalobci o zaplacení částky 1,000.000,- Kč (z titulu žalovaným tvrzené půjčky), tj. rozhodl o pohledávce, kterou žalovaný „započetl“ proti pohledávce žalobce uplatněné v projednávané věci, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
K tomu srov. např. rozsudek ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 124/2008, uveřejněný pod číslem 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 23. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1961/2009 a ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 1031/2005, jakož i usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 23 Cdo 2870/2010.
Není rovněž žádných pochyb o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá i závěrům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1004/2008, uveřejněném pod číslem 85/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Naopak poukaz dovolatele na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 a ze dne 12. ledna 2011, sp. zn. 28 Cdo 2061/2010, je zjevně (posuzováno z hlediska dovoláním zpochybněného právního posouzení věci odvolacím soudem) nepřiléhavý.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Žalobce učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 10. května 2013). Tarifní hodnota pro výpočet sazby mimosmluvní odměny určená podle ustanovení §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí 903.000,- Kč a sazba mimosmluvní odměny tak činí 11.940,- Kč. S připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) celkem žalobci přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení v částce 14.810,40 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. února 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu