ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1665.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1665/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelů a) V. H. a b) H. H. , společně zastoupených JUDr. Dagmar Jahnovou, advokátkou, se sídlem v Novém Jičíně, Gen. Hlaďo 748/4, PSČ 741 01, za účasti Bytového družstva občanů Máj , se sídlem v Šenově u Nového Jičína, Dukelská 253, PSČ 742 42, identifikační číslo osoby 14614880, zastoupeného JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, PSČ 742 21, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení členů družstva, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 202/2012, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo 310/2013-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit Bytovému družstvu občanů Máj na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně družstva.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. května 2013, č. j. 29 Cm 202/2012-41, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů Bytového družstva občanů Máj (dále jen „družstvo“) ze dne 24. září 2012, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva družstva ze dne 13. dubna 2012, č. j. 63/2012, o vyloučení navrhovatelů z družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelů potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání navrhovatelů proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelé ohlašují, že rozhodnutí odvolacího soudu napadají v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňují pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
Závěr soudů obou stupňů, podle něhož soudní přezkum rozhodnutí představenstva o vyloučení dovolatelů z družstva není možný, neboť soudnímu přezkumu je otevřeno až rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání proti rozhodnutí představenstva, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 3. února 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2005, pod číslem 62, či usnesení ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 1055/2004, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je též závěr odvolacího soudu, podle něhož v důsledku opožděnosti změny návrhu, kterou se dovolatelé namísto vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva nově domáhali vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů, není možné návrh věcně projednat (ke změně návrhu viz důvody rozsudku ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněného pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či dovolateli citovaný rozsudek ze dne 23. března 2010, sp. zn. 33 Cdo 466/2008; k počátku běhu prekluzivní lhůty pro podání návrhu podle §231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v případě, rozhoduje-li o odvolání shromáždění delegátů, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 3562/2011, uveřejněné pod číslem 9/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání nečiní přípustným ani polemika se závěrem odvolacího soudu, podle něhož prekluzivní lhůta k podání návrhu dovolatelům v projednávané věci marně uběhla, protože shromáždění delegátů o odvolání proti rozhodnutí představenstva rozhodlo a písemné vyhotovení rozhodnutí shromáždění delegátů doručené dovolatelům je (i co do identifikace rozhodnutí představenstva) dostatečně určité, neboť dovolatelé jí neotevírají žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo (srov. §237 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání nezakládá konečně ani námitka, podle níž v projednávané věci dovolatelé neporušili členské povinnosti v takové intenzitě, která by družstvu umožňovala použití nejtvrdší sankce – vyloučení z družstva. S ohledem na opožděnost změny návrhu se soudy obou stupňů samotnými důvody vyloučení dovolatelů z družstva (správně) nezabývaly (srov. opět usnesení sp. zn. 29 Cdo 3562/2011) a napadené rozhodnutí tak na závěru o porušování členských povinností dovolateli nespočívá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu