ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1720.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1720/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. Josefa Cupky , advokáta, se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, PSČ 120 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně BREDA HOLDING a. s., identifikační číslo osoby 25 13 96 49, zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové , advokátce, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Kusam spol. s r. o. OPAVA, identifikační číslo osoby 42 86 41 60, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce CDV – 1, Ltd. , se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn, EC 4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. číslo 4150216, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 Cm 52/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2012, č. j. 9 Cmo 12/2011-307, ve znění usnesení ze dne 7. února 2012, č. j. 9 Cmo 12/2011-313, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalobce na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. ledna 2012, č. j. 9 Cmo 12/2011-307, ve znění usnesení ze dne 7. února 2012, č. j. 9 Cmo 12/2011-313, k odvolání (původní) žalované [tehdejší správkyně konkursní podstaty úpadkyně Kusam spol. s r. o. OPAVA (dále jen „úpadkyně K“) − JUDr. Marceky Urbanové] potvrdil rozsudek ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 40 Cm 52/2007-216, jímž Krajský soud v Ostravě vyloučil nemovitosti specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně K.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala (původní) žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., a domáhajíc se zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Původní žalobce [tehdejší správce konkursní podstaty úpadkyně BREDA HOLDING a. s. (dále jen „úpadkyně B“) – Ing. Petr Sedláček] a vedlejší účastník na straně žalobce (CDV – 1, Ltd.) považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V průběhu dovolacího řízení (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2012, č. j. 27 K 29/2005, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. března 2013, č. j. 3 Ko 1/2013-1378) byl (novým) správcem konkursní podstaty úpadkyně B ustaven JUDr. Josef Cupka; usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2013, č. j. 20 K 48/96-737, byla (novou) správkyní konkursní podstaty úpadkyně K ustavena JUDr. Kateřina Martínková. Nejvyšší soud k těmto změnám přihlédl při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto usnesení.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 2512/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod číslem 1, v rozsudku ze dne 29. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1103/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2006, pod číslem 12, v rozsudku ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 2074/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod číslem 169, jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 1340/2004 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. června 2006, sp. zn. II. ÚS 545/05).
Polemika dovolatelky ohledně dobré víry zástavního věřitele (České spořitelny, a. s.) ve vztahu ke vzniku a k existenci „třetího zástavního práva“ je z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. právně nevýznamná; důvodem pro vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně K je totiž (samostatně) zástavní právo vzniklé podle smluv ze dne 6. března 1996 a 22. dubna 1997 (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci a vedlejšímu účastníku na straně žalobce vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají (u každého z nich) z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 23. května 2012), která podle ustanovení §7 bodu 5, §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí 2.100,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 504,- Kč; celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení, jak u žalobce, tak u vedlejšího účastníka na straně žalobce 2.904,- Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu