ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1839.2014.3
sp. zn. 29 Cdo 1839/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Hlista & Pril, v. o. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1683/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29059054, jako insolvenční správkyně úpadkyně M. G. A. akciová společnost v likvidaci, identifikační číslo osoby 25001248, proti žalovaným 1) V. T. , 2) Ing. P. P. , zastoupenému JUDr. Janem Fričem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, PSČ 150 00, a 3) Ing. J. P. , za účasti Ing. P. R., CSc. , jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 63/1, PSČ 120 00, o zaplacení 86.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 56/2009, o dovolání V. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2014, č. j. 14 Cmo 27/2014-1892, takto:
Zpětvzetí dovolání není účinné .
Odůvodnění:
O dovolání, které V. T. podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2014, č. j. 14 Cmo 27/2014-1892, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. července 2014, č. j. 29 Cdo 1839/2014-1944 tak, že dovolání zamítl.
Podáním ze dne 5. září 2014 V. T. dovolacímu soudu sdělil, že své dovolání proti usnesení odvolacího soudu bere v plném rozsahu zpět.
Z §243c odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a z přiměřeného užití §154 odst. 1 o. s. ř. (srov. §243b o. s. ř.) vyplývá, že dovolatel může vzít své dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zpět jen do té doby, dokud dovolací soud o dovolání ještě nerozhodl.
V posuzovaném případě vzal první žalovaný své dovolání proti usnesení odvolacího soudu zpět až v době, kdy o něm již bylo rozhodnuto. Protože za této situace takovýto procesní úkon nemůže mít účastníkem řízení sledovaný procesní následek, Nejvyšší soud rozhodl, že zpětvzetí dovolání není účinné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé z obsahu spisu - rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu